Dne 18. února proběhla hybridně (prezenčně i online) konference EZA na téma „Zkoumání agendy EU pro konkurenceschopnost ze sociálního hlediska“. Její podrobnější obsah včetně programu a odkazů na prezentace lze nalézt přímo na stránkách EZA.
Konference se online účastnil Bolek Vraný (a závěrečné části i Pavel Žufan). Asi nejvíce zaujal příspěvek Sofie Molls z Thomas More University of Applied Sciences věnovaný inovacím, dovednostem a jejich rozvoji v kontextu aplikovaného výzkumu. Zajímavý byl i příspěvek Pedra Morena da Fonseca z ILO o významu celoživotního vzdělávání.
Realistický pohled na potřebu deregulace a zvýšení konkurenceschopnosti ze strany byznysu prezentoval Maxime Cerutti, Director of Social Affairs at BusinessEurope a zaujal i příspěvek Andrea Beltramello, Head of Unit for Capital Markets Union at the European Commission’s DG FISMA, o „Kompasu evropské konkurenceschopnosti“ (https://commission.europa.eu/topics/eu-competitiveness_en), který kvantifikoval potřebné investice v řádech stovek miliard EUR (dekarbonizaca a zelená tranzice, digitální technologie a obrana). Při takovémto rozsahu investic vyvstává otázka, jak takové částky vůbec smysluplně vynaložit, zda vůbec jsou výrobní nebo stavební kapacity na jejich relevantní využití – a zde se nabízí prostor i pro KAP z hlediska námětů pro smysluplné investice, které z těchto programů doputují do našeho okolí. Diskuse se ale hlavně zaměřila na to, jak dané částky získat, a hlavní návrh byl vytvoření jednotného kapitálového trhu v Evropě, aby těch zhruba 10 bilionů EUR, které mají Evropané v bankách, mohli snadněji a smysluplněji investovat. Takový soukromý kapitál má podle řečníků zajistit asi 1/3 potřebných investic. Diskuse o výhodách a nevýhodách, přínosech a rizicích takového přístupu zmínila rovněž problém snah o privatizaci zisků a socializaci ztrát.
Příspěvek Brigitte Pircher o nákladech deregulace byl také kvalitní a zajímavý. Hlavní závěr byl, že nejde o prosté snižování regulatorní zátěže , ale hlavně o lepší regulaci. Ačkoliv se zdá zřejmé, že je třeba oboje – méně regulace, která bude lepší.
