Hlavní strana Program Fotogalerie
Dr. Georg Jan
Dobré odpoledne, řeknu nyní několik slov k nezaměstnanosti mladých v Holandsku.
Holandsko je malá země, má jen 17 milionů obyvatel. Nezaměstnanost mladých lidí je zde ve srovnání s jinými evropskými zeměmi relativně nízká. Poslední čísla jsou pozitivní, hospodářská situace se zlepšuje. Počet volných pracovních míst se v roce 2018 zvýšil na 1 milion a nezaměstnanost stále klesá. Nezaměstnanost mládeže je poprvé od srpna 2011 opět pod 10% a naopak počet mladých pracujících se vyšplhal na vysokou úroveň. Je je výše uvedeno, je nezaměstnanost v Holandsku relativně nízká. Nižší procentuální podíl měly v roce 2007 jen Česko a Německo. V průměru byla úroveň nezaměstanosti mladých nejnižší v roce 2007, což v té době činilo 15,5% mladé evropské pracovní síly. Kromě toho byla nezaměstnanost mladých nižší, než v Německu a Česku. V těchto dvou zemích nezaměstnanost klesla nezaměstnanost mladých od roku 2007 poměrně více, než v Nizozemí. V roce 2018 tvořila skupina 15-25letých 7,2% z celé pracovní populace. A opět kleslo procento nezaměstnaných mladých lidí. V roce 2017 tvořili tito 15-25letí 8,9% pracovní populace bez jakékoliv práce. Od roku 2013 lze hovořit o postupném poklesu počtu adolescentů, hledajících práci. Bylo to tehdy více jak 13%. 2018 bylo toto procento nezaměstnaných nižší, než kdy jindy.
Nezaměstnanost u mladistvých s migračními kořeny
Nezaměstnanost u mladistvých s migračními kořeny je téměř dvojnásobná, než u mladistvých Nizozemců. V roce 2018 to bylo 11,3% a 6% dotčené kategorie hledalo placenou práci. Ovšem i mezi mládeží s migračními kořeny můžeme hovořit o jistém procentuálním poklesu počtu nezaměstnaných. 2017 bylo bez práce téměř 15% mladých migrantů a 2018 toto číslo kleslo na 11,3%.
Nizozemci bojují proti nezaměstnanosti mladistvých.
Zatímco míra nezaměstnanosti mladých lidí ve Španělsku a Řecku se pomalu blíží 60%,
těší se v Amsterdamu a Berlíně míra nezaměstnanosti mladých lidí se drží pod 10%.
Jak máme tomuto rozdílu rozumět?
K tomu několik slov: Mnozí mladí pracují již v době studia, například v supermarketech.
Ve Francii či Itálii můžete v těchto supermarketech na pokladnách a mezi regály vidět všechny věkové kategorie.
V Holadnsku to je jiné. Mnoho diskontních společností a další podniky profitují z nízké minimální mzdy mladých
a zaměřují se tak na velmi mladé lidi. Často na neúplný úvazek, třeba i jeden den v týdnu.
V tom se liší od jiných zemí, i když často jde jen o takříkajíc minizaměstnání. Každopádně
je v Holandsku zaměstnáno desetkrát více mladistvých, než v Itálii.
Stane-li se někdo nezaměstnaným, znamená to, že musí nejprve pracovat, aby dostal nějaké peníze,
protože v Nizozemí žít jako nezaměstnaný na útraty státu nelze. Říká se tomu WorkFirst.
Kromě účasti na sociálních akcích musí nezaměstnaní okamžitě s hledáním zaměstnání nebo pracovat
bezprostředně před pobíráním dávek v nezaměstnanosti. To je funkční koncepce. V Nizozemí se WorkFirst
snaží uchazeče co možná nejdříve znovu zařadit do pracovního procesu. A jaké k tomu jsou prostředky?
Nezaměstnaný musí prokázat vlastní výkon, aby získal státní podporu. Musí se tedy snažit, a to okamžitě.
Je to příliš přísné? Možná, ale tato metoda je založena na znalosti toho, že pouhé čekání na pracovní
nabídku nic nepřináší. Mimoto může vysněné zaměstnání najít spíše člověk v pracovním poměru, než bez práce.
Uchazeči o zaměstnání proto musí okamžitě nějakou práci přijmout nebo ji alespoň hledat, nesmí jen čekat.
Program sociálních služeb jde neobvyklými cestami. Misto toho, aby seděli doma, měli by se účastňovat,
aktivizovat v takzvané sociální aktivaci. Existují tedy tzv. běžecké a kavárenské skupiny, posilující
skupinové sociální chování. To ovšem neznamená, že je přitom zaplacené nájemné. Kdo chce od státu peníze,
musí dělat víc. Holandsky se to nazývá „Iedereen werkt mee“. Všechno, s čím pracujeme, je mottem
sociálních služeb. Například městská rada v Rotterdamu zdůrazňuje, že od mladého uchazeče o zaměstnání
se vyžaduje připravenost a flexibilitu. Je to hodnota, která je na individuální odpovědnosti každého jednotlivce
za svůj osud, a to zejména při hledání pracovního místa. Na druhé straně to signalizuje rozsáhlé podmínky
ve financování dotací vzdělávání ve veřejném sektoru. Měla by to být je otázka braní a dávání.
Kdo se zaregistruje v tzv. Institutu pro zaměstnanecké pojištění (UWV), srovnatelným s německým pracovním
střediskem (jobcentrem), je nejdříve jednou poslán na nějakou pracovní zprostředkovatelnu. Tam jsou nabídky
pracovních míst s možností nástupu již následující den a ti, co nemůžou být okamžitě někam umístěni, skončí
v pracovní akademii (WerkAkademie).
Jde zde o výměnu mezi nezaměstnanými. Každý nezaměstnaný tento prokejt musí navštěvovat po dobu osmi týdnů
a čtyři dny v týdnu pod odborným vedením hledat zaměstnání a musí být i v neustálé komunikaci s dalšími
uchazeči o zaměstnání.
“Typy druhých uchazečů mohou být velmi nápomocny”, říká Dirk Vink, vynálezce těchto pracovních akademií. “Proto je výměna informací mezi uchazeči považována u nás za velmi důležitý element. Koučové se spíše drží zpátky, ale pomáhají při optimalizaci jejich životopisů nebo s motivací, je-li to zapotřebí.” Dirk Vink, bývalý úředník holandského úřadu sociální péče, rozšířil myšlenku WorkFirst v Holandsku v roce 2000. Odtud vyvinul vlastní koncepci WerkAkademie, kterou nabízí sociálním institucím v celé Evropě jako nezávislý konzultant. Jedním z jeho prvních projektů byl v Zoetermeeru, menší obci poblíž Haagu. Zde je jeho WerkAkademie obzvláště úspěšná. Po osmi týdnech může 80% účastníků úspěšně nastoupit do nového zaměstnání. V Holandsku jsou Vinkovy WorkFirst implementovány téměř ve všech obcích. Koncepce se velmi liší od obvyklých procesů v pracovních centrech. “Chtěl jsem hledat řešení, v kterém je kandidát v centru a sám nachází řešení”, vysvětluje Vink. “Už mě nebavilo, dávat lidem vše na stříbrném talíři. To nic nepřináší.” Je třeba poznamenat, že v Nizozemsku nezaměstnanost stále klesá a že s metodou WorkFirst nachází práci stále více lidí, včetně mladých.