Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019

Dr. Paolo Ricotti

Situace v Itálii

Dobré odpoledne, povím vám několik věcí o mladých lidech, práci a digitalizaci ekonomie v Itálii. Je to téma, o kterém se velmi hovoří a já zde pouze zdůrazním několik bodů.

Když mluvíme o digitalizaci, musím říci, že současná vlna technického rozvoje může být dělena do tří kategorií, které mají různé implikace na oblast práce a sociální ochranu. Jednak je to kategorie automatizace práce, pak internet věcí a koordinování přes platformy, o kterém pohovořím na konci svého příspěvku.

Další věcí, o které jsem chtěl hovořit je otázka, zda jsme svědky kreativní destrukce. Když si vezmeme ekonomickou historii za poslední dvě a půl století, jsou zde pracovní místa vytvořená novými technologiemi, která více než kompenzovala pracovní místa, která byla zrušena, když jsme nebyli schopni držet krok s inovacemi. Základem je tedy udržet krok s inovacemi. Že by technická revoluce, ke které dochází, která probíhá, vedla k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti, není pravděpodobné. Nebudeme osvobozeni od práce, jak předpovídaly některé studie, spíše budeme nuceni hovořit o kvalitě, nikoliv kvantitě práce, budeme hovořit o svobodě práce a o práci jako volbě zaměstnání, tedy o zaměstnání, které se má provést o opatřeních, která mohou sladit pracovní a osobní život. Loni jsem hovořil o rovnováze mezi prací a osobním životem a mám nyní na mysli něco takového. Je to velmi důležité, protože sociální doktrína Církve staví do centra pozornosti lidskou bytost, člověka. Když proto hovoříme o práci a podobných tématech a pokud mluvíme o kvalitě práce, tam je naše šance.

Rád bych zdůraznil i tu věc, že 60% pracovních míst, vytvořených v letech 1980-2015, je spojeno s nárůstem dalších povolání, s novými profesními tituly.

Dalším tématem, o kterém hovoříme, je riziko automatizace. V Itálii je automatizací ohroženo 10% pracovních míst. Toto riziko není stejné pro všechny kategorie, pro všechny oblasti. Toto riziko je daleko vyšší pro pracovníky s nižším vzděláním: asi 32% pro lidi pouze se základním vzděláním, ale 0% pro pracovníky se vysokoškolským titulem. Je důležité zdůraznit, že zde je i rozdíl v příjmech. Jak vidíte, existuje asi 9% riziko pro lidi resp. pracovní místa s nízkou kvalifikací a přes střední příjmovou skupinu to jde až k nule. Zde se dostáváme k zajímavé tématice polarizace práce [příští snímek]. Je nutno říci, že během průmyslové revoluce došlo ke zlepšení životních podmínek teprve několik desetiletí po zvýšení produktivity, nebylo to v časové souvislosti. Během všech technických revolucí je účinek na pracovníky pozitivní až ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu, ale v horizontu krátkodobém je tento účinek často asymetrický. A to je situace, kterou máme dnes. Zdůrazněme také roli politiky a roli sociálních organizací, jako jsme my, protože my tu mezeru v krátkodobém horizontu cítíme a je to naším úkolem a úkolem pro politiky.

Pracovní trh potřebuje nějaké vodítko, stanovení nějakých pravidel. Co se týká polarizace, musíme říci, že se očekává, že budou mizet pracovní místa, která vyžadují střední dovednosti resp. kvalifikaci. Částečně to vysvětlují američtí vědci, hovořící o lokálních multiplikátorech, odhaduje se, že vysoce kvalifikovaná práce vyprodukuje 2,5 pracovního místa, zatímco ve výrobě to je jen 1,6 pracovního místa a ve špičkových hi-tech odvětvích 4,9. Musíme zdůrazňovat tento koncept; když investujeme do technologie, vytváříme v této oblasti nová místa, ale také další místa s tím související. Jedná se zde o inovace, zejména v hi-tech provozech.

Rád bych řekl několik slov i o platformové ekonomice – to je také velice zajímavá záležitost. V Itálii vidíme narůstání crowdworkingu – co to je? Jedná se o akt, kdy jednou přijme pověřený agent (je jedno, zda zaměstnanec nebo nezávislý pracovník) nějakou práci a tu zadá jako outsourcing nedefinovaně velké skupině lidí formou otevřené soutěže, obvykle přes Internet. Průměrný věk crowdworkerů je docela nízký, asi 33 roky. Tito lidé mají vysokou úroveň vzdělání a je zde velký obrat. Je nutno říci, že 18% z 8,2 mil. italských OSVČ bylo ekonomicky závislých, to znamená OSVČ pouze s jediným odběratelem (zákazníkem), kteří nemají možnost najmout vlastní zaměstnance a činit důležitá strategická rozhodnutí. Myslím, že politika tuto práci musí regulovat a že tu dnes regulace chybí, protože společnost v platformové ekonomii by neměly využívat mezer v zákonech a neměly by fungovat v nekalé soutěži. Dosud nám ale chybí regulace a je to úkol právě pro politiky, nikoliv pro sociální organizace.

Pohovořím o nějakých tipech do budoucnosti. Sociální stát byl vytvořen pro trh práce, který je charakterizován plnou zaměstnaností a stálými pracovními místy. V současné době je ta situace ale jiná: v Evropě bude naše společnost potřebovat přehodnotit politiku a instituce. Proč? Musíme se vyrovnat s dopady technologického rozvoje, přičemž situace není stejná, jako byla před 20, 30 lety. Od sociální ochrany může být přistoupeno k modelům jiného pojištění, které jsou založeny na postavení v zaměstnání, což je velmi důležité. Je to výzva i pro neziskové organizace. Vést lidi během jejich celého života, ne pouze během jejich života karierního. Myslím, že hlavní výzvy do budoucna patří do tří oblastí politiky. Jednou je odborné vzdělávání a příprava. Už se o tom hovořilo, že v Německu asi 40% pracovníků absolvovalo během své kariéry alespoň jeden rekvalifikační kurz. V Itálii to je mnohem méně a i zde je nutná regulace.

Důležitým tématem je i systém sociální ochrany a vidím jako nutnost starat se o tento systém v EU značně více. Lidé se v Evropě stěhují a není možné mít jinou ochranu v ČR, Itálii či Německu, ale měl by existovat jeden jediný ochranný systém v rámci celé EU. Domnívám se, že je naší povinností přejít k obecnému zdanění práce, nemovitostí, emisí a přidané hodnoty, vidím to jako klíčovou otázku. Platíme příliš mnoho lidem, kteří zneužívají náš svět sociálních podpor a tento model je třeba změnit a rozdělit růst produktivity. Stojí před námi také otázka, jak se vypořádat s koncem dostatku. Hovoříme o new deal politice. Je tedy čas provést sociální reformu, myslet, co bylo dosud nemyslitelné, o čem toho dosud mnoho nevíme, ovšem musíme se nad tím zamýšlet znovu a znovu a ten současný model přepracovat.

Svůj příspěvek uzavřu citací Hanibala, když přešel Pyreneje:
Naši cestu neznáme, ale víme, že si ji musíme vytvořit.