Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019

Doc. PaedDr. Tatiana Matulayová Ph.D.

Celoživotní vzdělávání v ČR se zaměřením na terciární vzdělávání

V posledních dekádách minulého století i Česká republika ve svých strategických a jiných dokumentech deklaruje podporu konceptu celoživotního učení. Obecně se má za to, že kvalitní lidé jsou to nejcennější pro společnost. Nároky na pracovní sílu se v jistém smyslu zvyšují. Je to důsledek globálního, rychle se měnícího trhu práce, technologického rozvoje a nástupu umělé inteligence. Globální problémy a výzvy související s trvale udržitelným rozvoje vytvářejí další tlak na podporu a rozvoj celoživotního učení.

Pojem celoživotního učení se někdy zaměňuje za pojem celoživotní vzdělávání. Jde o komplexnější pojem, zdůrazňující aktivní přístup jedince. Učíme se během celého života „od kolébky po hrob“. Podle OECD (2000) celoživotní učení spojuje individuální a společenský rozvoj ve všech směrech a prostředcích v různých prostředních.
Pojem celoživotní vzdělávání zahrnuje každé studium během života. Je považováno za kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností. Může být realizováno organizovanou formou (formální), prostřednictvím individuální zájmové činnosti (neformální) nebo spontánně, bezděčně (informální). Patří sem nepovinná i povinná školní docházka, rekvalifikace, kurzy, ale i vzdělávání seniorů. Je realizováno nejenom školami a školskými zařízeními, ale i různými dalšími subjekty – komerčními i neziskovými.
Celoživotní vzdělávání zahrnuje počáteční a další vzdělávání. Počáteční vzdělávání dělíme na primární, sekundární a terciární. Další vzdělávání následuje po dosažení jistého stupně vzdělávání, tedy po vstupu na trh práce.

Základní strategické dokumenty
Z hlediska celoživotního učení a propojenosti vzdělávací politiky s aktivní politikou zaměstnanosti je důležité zmínit dokument Strategie rozvoje regionálního školství, který zdůrazňuje tyto dva základní cíle regionálního školství:
- vzdělávání pro budoucnost – posílení personálních kapacit, inovace ve vzdělávání, efektivita současných forem vzdělávání
- snižování nerovnosti ve vzdělávání.

Další důležitý strategický dokument - Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020, který navazuje na předchozí Dlouhodobý záměr a v souladu se Strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, pak stanovuje hlavní cíle regionálního vzdělávání, a to zejména: zvýšení dostupnosti předškolního vzdělávání a povinný poslední ročník předškolního vzdělávání, zkvalitnění 2. stupně základního vzdělávání, podpora středního odborného školství, přiměřený rozvoj sítě škol a školských zařízení vzhledem k dlouhodobé uplatnitelnosti absolventů ve společnosti a na trhu práce a kariérní systém a standard profese učitele.

Základním strategickým dokumentem pro celou oblast je Strategie celoživotního učení ČR, která vznikla ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání a byla schválena vládou usnesením č. 761/2007. Ambicí Strategie bylo stanovit dosažitelné cíle, které mohou být podpořené mimo jiné prostředky z evropských fondů v programovacím období 2007-2013.
Na webových stránkách MŠMT ČR je jako poslední uvedený 8. Implementační plán této strategie pro období roků 2009-2015. Z hlediska hospodářského rozvoje se jeví jako důležitý zejména cíl v oblasti primárního a sekundárního vzdělávání - snižovat nerovnosti v přístupu ke vzdělávání.
V oblasti terciárního vzdělávání posílit rozvoj nabídky zejména jsou všechny opatření nastavené tak, aby podpořili takový rozvoj terciárního vzdělávání, který bude flexibilněji reagovat na potřeby měnícího se trhu práce. Je zejména o tyto cíle:
Posílit rozvoj nabídky zejména bakalářských studijních programů, zaměřených do praxe a úzce propojených s aktuálním vývojem poznání a měnícími se potřebami zaměstnavatelů. Posílit reálné možnosti spolupráce budoucích zaměstnavatelů, zejména průmyslových podniků a oblasti služeb, s vysokými školami a vyššími odbornými školami při přípravě a realizaci studijních programů.
Cíleně a systémově podpořit rozvoj kvalitních a efektivních forem vzdělávání, alternativních k prezenčnímu studiu, které zajistí dospělým jedincům reálnou možnost studovat při plné ekonomické, společenské a rodinné aktivitě (např. kombinovaná nebo distanční forma studia; podpora e-learningu, provozování středisek distančního vzdělávání v regionech).
Posílit možnosti prostupnosti terciárního sektoru vzdělávání a uznávání předchozího dosaženého vzdělání.
Podpořit vícezdrojové financování terciárního sektoru vzdělávání... Hledat cesty právní podpory, zvážit daňové nástroje, možnosti zapojení se do financování regionálních firem a dalších zaměstnavatelů absolventů.

V oblasti dalšího vzdělávání jsou uváděny tyto cíle:
stimulovat jednotlivce i zaměstnavatele k rozšíření účasti na dalším vzdělávání a ke zvýšení investic do dalšího vzdělávání, provázat systémovou a programovou složku finanční podpory dalšího vzdělávání (např. vytvořit systém finančních nástrojů, zvýšit účinnost rekvalifikací)
zajistit uznávání různých vzdělávacích cest k získání kvalifikace
vytvořit podmínky pro sladění nabídky vzdělávání s potřebami trhu práce.

Terciární vzdělávání v České republice
V České republice poskytují terciární vzdělávání vysoké školy a vyšší odborné školy. Vysokoškolské vzdělávání je upraveno zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách; vyšší odborné vzdělávání zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). V současnosti je v České republice 26 veřejných vysokých škol, 2 státní a 46 soukromých vysokých škol. Celkem v ČR funguje 28 vysokých škol univerzitního typu (24 veřejných, 2 státní a 2 soukromé). Většina uskutečňovaných studijních programů byla po roce 2001 postupně transformována na bakalářské studijní programy (zpravidla tříleté) a na ně navazující magisterské studijní programy (zpravidla dvouleté). Výjimku tvoří pouze případy, kdy to vyžaduje charakter studijního programu a pak je standardní doba studia čtyři a nejvýše šest roků (všeobecné lékařství, zubní lékařství, veterinární lékařství, farmacie, právo a právní věda, učitelství pro 1. stupeň základních škol).

Aktuálně probíhá v celé republice poměrně náročný i na administrace proces akreditace a to v důsledku novely zákona o vysokých školách. Byl zřízen Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Zásadní inovací je, že vysoké školy mohou získat až na 10 let tzv. institucionální akreditaci, která posiluje jejich autonomii a umožňuje jim rozhodovat o charakteru svého profilu a akreditovat vlastní studijní programy. Současně je zachována i možnost žádat o udělení akreditace právě nově vzniklý Národní akreditační úřad.
Ve všech relevantních dokumentech je požadována spolupráce s praxí, kvalitní odborné praxe studentů v průběhu studia, působení odborníků z praxe ve výuce a v řídících orgánech školy a spolupráce potenciálních zaměstnavatelů absolventů při přípravě studijních programů.

Role vysokých škol v celoživotním vzdělávání
Ve výše zmíněných dokumentech se uvádí, že ačkoli vysoké školy mají odpovídající personál k tomu, aby mohly ve spolupráci s praxí garantovat vysokou odbornou úroveň výuky v kurzech celoživotního vzdělávání, jejich potenciál není dostatečně využit. Domnívám se, že situace se nezlepšila ani v roce 2019. Důvodem může být například i to, že v posledních třech letech vysoké školy vzhledem k systémové změně v oblasti udělování akreditací a nastavenému financování vzdělávání a výzkumu napřímily své kapacity k plnění základních úloh v oblasti terciárního vzdělávání. Každá vysoká škola/univerzita ale i tak věnuje otázce celoživotního vzdělávání nemalou pozornost. Jednak jsou zřizovány samostatné útvary pro celoživotní vzdělávání, ale i dětské univerzity nebo univerzity třetího věku. Dále jsou pak vytvářeny elektronické portály, které umožňují i veřejnosti přihlásit se na jednotlivé nabízené kurzy. Vysoké školy věnují i finanční prostředky i na celoživotní vzdělávání samotných pracovníků univerzity.

Zákon o vysokých školách umožňuje vysokým školám realizovat programy celoživotního vzdělávání a to jak profesně, tak i zájmově zaměřené. Zákon rovněž umožňuje přenesení určitého množství kreditů (až 60%) z již absolvovaného studia do klasického vysokoškolského studia.

Národní soustava kvalifikací
Od roku 2015 je v České republice průběžně budovaný a státem podporovaný registr profesních kvalifikací existujících na pracovním trhu v ČR. Je legislativně zakotvena zákonem č. 179/2006 S. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně a některých zákonů. Obsahuje kvalifikační standardy seskupené do jednotlivých úrovní. Je společným systémovým rámcem pro počáteční i další vzdělávání a pro uznávání výsledků učení. Kvalifikační standardy představují objednávku ze sféry práce. Na ně reagují rámcové vzdělávací programy v počátečním vzdělávání a programy dalšího vzdělávání.
Národní soustava kvalifikací umožňuje srovnávání kvalifikací uznávaných v ČR s kvalifikacemi uznávanými v jiných evropských státech. Dále umožňuje zájemcům získat celostátně uznávané osvědčení o jejich profesní kvalifikaci. Je určen pro občany i zaměstnavatele. Zaměstnavatelé jsou od roku 2014 systémově zapojení do rozboru a popisu světa práce. Jejich požadavky jsou pak přenášeny do vzdělávacího systému. Jádrem je spolupráce odborníků jednotlivých odvětví národního hospodářství s cílem analyzovat požadavky praxe v oblasti lidských zdrojů pro současnost i budoucnost a hledat použitelné cesty k jejich naplňování; získat a zpracovat ucelené a objektivní informace do využitelného, srozumitelného a logického přehledu povolání existujících na trhu práce; formulovat požadavky zásadní pro rozvoj lidských zdrojů a jejich zapracování do příslušných systémů; aplikovat do regionální i republikové praxe požadavky zaměstnavatelů formou společného postupu klíčových subjektů trhu práce při ovlivňování rozvoje lidských zdrojů – sektorové dohody. Platformou pro spolupráci se staly sektorové rady, tj. jsou vytvářeny sítě reprezentantů zaměstnavatelských organizací orientovaných na prosazování odborných a ekonomických požadavků v oblasti rozvoje lidských zdrojů.

Závěr
Celoživotní vzdělávání (učení) je v relevantních strategických dokumentech a české legislativě komplexně řešeno. Je evidentní silná propojenost cílů a nástrojů vzdělávací politiky na trh práce/aktivní politiku trhu práce. Navzdory příznivému ekonomickému vývoji se obecně konstatuje, že podíl výdajů ze státního rozpočtu na vzdělávání je ve srovnání s jinými členskými státy Evropské unie nižší a že tato situace i s ohledem na demografický vývoj není příznivá.

Literatura:
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020. Praha: MŠMT. Dostupné z: file:///C:/Users/matulayt/AppData/Local/Temp/Dlouhodobý%20záměr%20ČR%202015-2020.pdf
Implementační plán Strategie celoživotního učení. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/strategie-celozivotniho-uceni-cr
Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Dostupné z: https://www.nauvs.cz/index.php/cs/
Národní soustava kvalifikací. Dostupné z: https://www.narodnikvalifikace.cz/
Strategie celoživotního učení ČR Praha: MŠMT, 2007.
Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020
Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/strategie-vzdelavaci-politiky-2020.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Dostupné z: http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/zakon-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.
Dostupné z https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561.