Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019

Roswitha Gottbehüt Dr. h. c.

Model asistovaného vzdělávání:
Myšlenky, šance, zkušenosti

Přeji všem krásné, dobré ráno, milé dámy a pánové, milí přátelé!

Začátkem mého příspěvku mám prosbu. V souvislosti s tím, co o tomto modelu asistovaného vzdělávání budu říkat, prosím, abyste od počátku se mnou uvažovali, jestli, případně co je ve vašich zemích podobného, abychom si posléze v diskusi mohli vzájemně předat poznatky, názory, zkušenosti. Nemám powerpointovou prezentaci, nicméně mám referát přehledně rozčleněn. Nejprve budu hovořit o tom, proč existuje model asistovaného vzdělávání a chci rámcově nastínit jeho podobu, právní podklady, rozsah a aktéry do něj zapojené a jelikož jsme mohli vytvořit i malé resumé o přidané hodnotě tohoto projektu.

Jedná se o profesní vzdělávání, integraci a inkluzi:
Ten, kdo dnes poskytuje vzdělávání, zajišťuje si vlastně do budoucna pracovní síly a zůstává dlouhodobě konkurenceschopný, aspoň tomu tak je v tom nejlepším případě, ovšem ne vždy je možné všechna učňovská místa obsadit.

Od roku 2018 bylo v Německu z 565 000 asi 30 000 neobsazených studijních míst (obsazeno cca 536 000).
V dobách, kdy se snižuje počet pracovních sil trh práce nabízí ještě značné nevyužité potenciály. Chci se nyní věnovat jednomu z těchto potenciálů, který má významnou hodnotu, neboť díky němu je naše společnost spojována a ne rozdělována. Je to myšlenka a současně šance:

Je realitou, že mnozí mladí zcela bez vzdělání či se vzdělání velmi chabým nebo školní docházku přerušili, pocházejí ze sociálně slabého prostředí, mladí s poruchami chování, jsou v Německu často migračního původu. Často jsou docela inteligentní, ale kvůli sociálnímu prostředí je jejich myšlení a chování blokováno a demotivováno. Tyto skutečnost se posléze odrážení ve školním prospěchu, na vysvědčení. Potřebují tedy šanci rozvinout svoji osobnost, aby mohli své schopnosti použít v zaměstnání.

Z těchto důvodů se v roce 2013 zrodila a byla detailněji rozpracována myšlenka asistovaného vzdělávání. Po takříkajíc zkušebním provozu v Bádensku-Würtenbersku vstoupil 1.5.2015 v platnost příslušný zákon, jímž je asistované vzdělávání zakotveno v sociálním zákoníku. Jako doplněk mohu uvést, že tento model mohou nárokově využít též tělesně postižení.

Asistované vzdělávání překonává stále větší propast mezi znevýhodněnou mládeží na jedné straně a zvyšujícími se nároky na straně druhé, a to s cílem ukončeného profesního vzdělávání. Je to součást profesního vzdělávání s nabídkami podpory, pomoci při přípravě na povolání. Je to také model úzce kooperačního vzdělávání.

Kdo se této kooperace účastní?
a/ ten, komu je vzdělání poskytováno,
b/ příslušný podnik,
c/ vzdělávací instituce jako třetí partner, přičemž existuje permanentní propojení s pracovní agenturou.

Asistované vzdělávání nabízí rovněž modely s dílčí účastí, například matky či otcové samoživitelé či mladí lidé, starající se o rodinného příslušníka a disponují omezeným časem, se mohou tohoto vzdělávacího modelu zúčastnit jen částečně, ale podle tohoto konceptu mohou i tak dosáhnout kvalifikace.

Pokud zaměstnavatelé ve svých podnicích vzdělávají takto znevýhodněné mladé lidi, je jim ze strany Spolkové pracovní agentury intenzivně a kontinuálně poskytována pomoc.
Jsou četné sociální společnosti s nabídkou vzdělávání, např. Paritní svaz pro blaho, ale také akademie německých zaměstnanců a jiné subjekty, které byly založeny přímo pro tento účel. Všechny takto vzniklé náklady, nesou pracovní agentury čili jobcentra a zčásti i evropským sociálním fondem, který funguje pro všechny členy EU.

Co je na počátku?
a/ rozhodujícím kritériem pro výběr vzdělavatelných je konkrétní individuální potřeba vzdělávání. Může to být pro účely posílení vlastní odpovědnosti, vytrvalosti, trénink spolehlivosti (když někdo chodí do práce o hodinu později a nepřipadá mu na tom nic divného, ale tak vzbuzení zájmu, aby si dotyčný určitou práci vyzkoušel a aby se stabilizoval.

b/ přípravná fáze vzdělávání trvá až 6 měsíců a probíhá individuálním způsobem – jistě cítíte, že se u tohoto modelu musí jednat o komplikovanou individuální práci, aby bylo dosaženo úspěchu. Během těchto 6 měsíců dojde k určení místa, když se diagnostikuje průběh dosavadní školní docházky, zjišťuje se životní situace, sociální prostředí a motivace dotyčného. Je tázán, jak je profesně orientován, tvoříme si jeho profil, účastní se školení i praktických zkoušek – toto všechno se odehrává v rámci zmíněných 6 měsíců; poté je vyhledán konkrétní podnik, který vytvoří poptávku pracovního místa a pokud vše dobře dopadne, je uzavřena smlouva mezi tím podnikem a poskytovatelem vzdělání.

c/ následuje individuální dočasné doprovázení vzdělávaného, trvající v průměru 3 roky. Může to někomu připadat příliš dlouho a finančně náročné, ale k tomu se můžeme vyjádřit v diskusi.

Kdo jsou aktéry tohoto procesu?
1. Vzdělávací instituce stanovena Spolkovou agenturou práce plus několik dalších aktérů. Je to vzdělávací asistent, jenž koordinuje všechna místa a je nejdůležitější kontaktní osobou pro daný podnik i pro rodiče. Musí to být dobrý organizátor se schopností propojovat všechny zúčastněné prvky. Na procesu se podílí také sociální pedagog, mající sociálně psychologickou úlohu s hlavním úkolem zabránit případnému porušování uzavřené smlouvy. Snaží se zvyšovat integrační šance a pomáhá vytvářet pozitivní prostředí pro učení a práci.
Vyučující, kteří rovněž patří k tomuto zařízení, zprostředkovávají příjen odborně teoretických znalostí a případně provádějí i speciální podpůrnou výuku.

2. Druhým důležitým pilířem tohoto procesu je vzdělávací podnik, jenž nabízí odpovídající místo a očekává velkou pomoc od vzdělávacího asistenta, například v oblasti sociálních problémů, aby se podnik mohl věnovat výlučně procesu odborného vzdělávání. – Mezi podnikem a vzdělávacím zařízení je uzavírána kooperační smlouva. samozřejmě v rámci našeho systému je do vzdělávání zapojena i odborná škola, která je zde ku podpoře asistovaného vzdělávání.

3. Nositel tohoto vzdělávání musí být velmi dobře ukotven a zapojen na regionálním pracovním trhu, jinak by celý proces nemohl fungovat.

Podstatným předpokladem pro úspěch asistovaného vzdělávání je odborně kvalifikovaný personál. Vzdělávající asistenti a sociální pedagogové jsou stálými zaměstnaci, kteří jsou na základě svých pracovních a životních zkušeností těmi nejvhodnějšími k doprovázení vzdělávaných mladých lidí, vyžadujících zvláštní podporu. Jením z nejdůležitějších přepokladů úspěšnosti je kontinuita.

Několik slov k personálnímu klíči, abychom měli určitou představu realizačních možností:

Vzdělávající asistenti (doprovázející) : vzdělávané osoby = 1 : 23-25
sociální pedagogové : vzdělávaní = 1 : 31-33
odborní učitelé : vzdělávaní = 1 : 35-37
Již nyní cítím, jak se vaše myšlenky rozbíhají a říkáte si, že při tomto vzdělávání musí být velké množství vzdělávaných, ale o tom později v rámci vyhodnocování.

Myšlenka asistovaného vzdělávání a její realizace se stává pro naši společnost a národní ekonomiku stále důležitější.
Je totiž příliš mnoho mladistvých, kteří se cítí být vyčleněni, kteří, když je nepřenecháme jejich osudu, na základě svého potenciálu mají v rámci integrace velmi důležitou společenskou a politickou úlohu. Ti mladiství se pak mohou cítit plnohodnotnými členy naší společnosti. Pomocí opce se vyvinuly velmi silné motivace, ochota k učení se a uznávání podpory jejich profesních přání, která většinu z nich vede k úspěšnému ukončení vzdělávacího procesu.
Stejně tak podniky: mnohé podniky se děsí zaměstnávání takových lidí, neboť se nejčastěji obávají zvýšených nákladů při péči o tyto osoby. Na druhé straně zde kvůli demografickým změnám vzniká nedostatek odborných pracovníků ten zpětně vytváří silný tlak na ty podniky.
Třetí částí systému je stát. Ten může odkazovat na dodatečné příspěvky sociálního pojištění.

Zde cítíte, jaké možnosti vznikají pro znevýhodněné mladistvé, pro ekonomiku a stát. Protože státní instituce v této situaci musí nastavit odpovídající výhybky k účasti. Jen tak vzniká situace, přínosná pro všechny. Naše budoucnost závisí také na tom, jaké perspektivy a šance se pro tyto mladé lidi budou otvírat.

Zkušenosti, které již máme k dispozici na základě legislativní situace:
Vsledky nejsou příliš rozsáhlé, protože ten model je ještě mladý, nicméně: Vysoká škola Spolkové agentury pro práci byla v březnu 2018 pověřena evaluací resp. hodnocením, zda máme pokračovat a tento model dále rozvíjet, nebo nikoliv. Byly provedeny pohovory se 106 aktéry v 29 agenturních okrscích. Většina výsledků ukazuje vysokou míru dosahování cíle a úspěšné realizace, např. ve snížení počtu přerušení vzdělávání díky stabilizaci vzdělávaných. Podniky referují o dobrém doprovázení asistenty, jen ten model není ještě dostatečně resp. všeobecně znám. Většina dotazovaných žádá pokračování, z toho 1/3 v nezměněné formě a 1/3 s úpravami. Například v rozsáhlejších regionech se vyskytují potíže s překonáváním velkých vzdáleností. Aktéři nositele vzdělání si také stěžují na příliš nízký klíč personálu v poměru k počtu účastníků. Kromě toho je také žádoucí prověřit další možnosti financování i jejich míru, zda nejsou příliš vysoké, protože je plánováno otevření programu pro tzv. trpěné běžence.

Jaký je ten klíč?
Zaměřujeme se na mladé uprchlíky, jejichž právní situace není zcela transparentní; jejich proces trvá poněkud dlouho, což škodí procesu jejich zařazování do společnosti, když jsou ponecháváni sami sobě.

Závěr:
Modelem tohoto asistovaného vzdělávání získáváme zkušenosti, které říkají, že vzdělávání znevýhodněných mladistvých potřebuje na jedné straně profesionální podporu, na druhé straně by tito lidé měli vzdělávat v odpovídajících podnicích, kde jsou odpovídající místa. Mladiství i podniky musí mít jistotu, že v rámci „normálního vzdělávání“ budou mít v rukou možnost jednání, protože pak bude existovat regulérní vzdělávací smlouva mezi vzdělávaným a podnikem s odpovídajícími úhradami pro tarifně sjednané vzdělávání.
Aktéři v oblasti poradenství pak přebírají roli poskytovatele služeb, který se stejnou měrou podílí na potřebách mladých lidí a podniků a zajišťuje, aby vzdělávací poměry byly úspěšně realizovány.
Ukončím slovy šéfa Spolkové agentury Detlefa Scheeleho, kteřý se za tento model velmi přimlouvá: Přechod od školy ke vzdělávání je posledním bodem, u kterého můžeme z hlediska sociálně státní podpory pomoci. A když mladiství nedostanou vzdělání, nebudou mít již žádnou regulérní instituci, kde by mohli navázat kontakt.

St. Katharinen, 26.9.2019

R. Gottbehüt