Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019

P. Doc. Pavel Kopeček Ph.D.: Homilie 5. 10. 2019

Dnešní evangelium mluví o maličkých a úplně v jeho závěru zaznívá věta, která se nám může jevit nepochopitelná. Kristus říká apoštolům: Mnozí chtěli vidět, co vidíte vy a neviděli; slyšet, co slyšíte vy a neslyšeli. Proč tato výjimečnost, proč tuto milost Kristus apoštolům zdůrazňuje? Co tak mimořádného se v životě Kristových učedníků stalo? Víme, že těch dvaasedmdesát učedníků Kristus poslal a oni, když se z té cesty vrátili, tak vyprávěli, co všechno dělali a čeho byli svědky. Kristus je nechválí za to, co vykonali, ale za to, že se zcela konkrétním způsobem projevila Boží moc a oni měli s ní silnou osobní zkušenost: na Kristovo slovo Bůh konal zázraky.

Tento úryvek nás vede k důležité myšlence: Většina z vás je zde na Velehradě na konferenci na téma angažovanosti Církve ve společnosti v sociální rovině, velkou otázkou je základní poslání církve v současné společnosti a její pestrá činnost na různých polích, zejména na poli sociálním a charitativním. Myslím si, že právě dnešní evangelium nás odkazuje na něco podstatného: V jakém kontextu tuto službu a poslání církve vnímat? Mohli bychom k této činnosti přistoupit ryze prakticky – materiální a duchovní pomoc potřebným. Ale vždyť mnohé jiné občanské organizace, které mají možná více prostředků a školenější personál, mohou tuto sociální službu dělat lépe než Církev nebo křesťanské organizace. V dnešním evangeliu Kristus říká: Velebím tě, Otče nebe a země, že jsi tyto věci odhalil maličkým. Jedná se o podstatnou věc, že pomoc člověku, a to v jakékoliv rovině, předpokládá a vychází z toho, jak já druhého člověka vnímám? Jak ho vidím? Křesťané vidí člověka z pohledu víry, vidí v něm Krista, vždyť on sám říká: Co jste udělali jednomu z těchto mých nejnepatrnějších bratří, mně jste udělali. Když dnešní evangelium hovoří o tom, že apoštolové vyháněli zlé duchy, tak poukazuje na duchovní rovinu lidského života, protože pro křesťana důstojnost a hodnota člověka vyrůstá z jeho vnímání jako bytosti Bohem stvořené, která v sobě nese Boží setbu, která má nesmrtelnou duši a která je povolána žít ve společenství s Tvůrcem – s Bohem. Tento základní pohled na člověka bychom v jakékoliv činnosti, v jakémkoliv kontaktu s lidmi, měli mít vždycky na paměti.

Kristus zjevuje apoštolům účel jejich poslání. Církev má poslání nejenom hlásat víru, starat se o duchovní potřeby člověka, ale současně s tím a v jednotě s touto duchovní péčí se má o člověka starat, dnes bychom řekli komplexně. Když Kristu uzdravuje nemocné, když je povzbuzuje – a v evangeliu máme mnoho příkladů – tak On to nedělá jen pro to, aby zjevil, že je Boží Syn, ale protože vnímá lidský rozměr. Slyšíme v biblických textech, že mu těch lidí bylo líto, Kristus vyjadřuje emoce a zájem o člověka, na kterém mu záleží. A toto je poslání Církve. Protože jakákoliv sociální, charitativní služba Církve vyrůstá z tohoto Kristova příkladu. V prvé řadě se má projevit obrovský zájem o člověka s vědomím jeho důstojnosti, s vědomím jeho povolání do Boží slávy. Lidská důstojnost jde ruku v ruce s vědomím, že jsme zde a tyto věci nám odkrývá Kristus skrze Slovo a skrze svůj příchod. V okamžiku, kdy bychom tento rozměr ztratili z naší činnosti, z našeho snažení, tak se stáváme jen pracovníky na sociálním poli. Právě křesťanství a Církev má do tohoto dialogu se světem, do této práce s nejrůznějšími sociálními skupinami vnést tento spirituální rozměr, protože transcendentní skutečnosti, které člověka přesahují, jej i povznáší, pozvedají, kultivují a připomínají mu jeho důstojnost.
Amen.