Velehrad 2019 - Kienesberger CZ

Mag.^a Gabriele Kienesberger (KAB-Ö)

Důstojnost práce jako zdroj, měřítko a cíl dobrého hospodářství

Děkuji mnohokrát za pozvání i přátelské přivítání. Jsem na Velehradě poprvé, je to skvělé místo, gratuluji těm, kteří zde žijí či jsou už vícekrát účastníky tohoto semináře.
Jak bylo řečeno jsem diecézní sekretářkou KAB WIen a spolupracuji i na evropské úrovni s EBCA na přípravě seminářů; znám Petra a Jiřího, vždy to jsou zajímavá setkání a ta témata, o kterých zde diskutujete, jsou samozřejmě probírána i na evropské úrovni. Měla jsem za úkol podívat se jako teoložka za zásadní věci a předsevzala jsem si, že budu hovořit o křesťanské sociální nauce Církve. Doufám, že vám svůj pohled poskytnu v přijatelné formě. Říká se, že to je nejlépe střežené tajemství katolické církve. V KAB nechceme, aby se to takhle říkalo, takže právě ve vzdělávání dospělých klademe velký důraz na interpretaci a realizaci principů katolické sociální nauky. Ve svém referátu hovořím o důstojnosti lidské práce jako zdroji, měřítku a cíli dobrého hospodářství, kde jsem doplnila pohled na lidskou práci.

1. Úvodem

V zásadě to je tak, že sociální učení Církve (SUC) je jakýmsi kompasem, ukazujícím směr, jak dosáhnout dobrého soužití všech lidí.
Za cca 130 let se v SUC vyvinulo 6 principů, ukazujících normativně tento směr. Je to obecné blaho, solidarita, spravedlnost, lidská důstojnost čili personalita, trvalá udržitelnost a subsidiarita. Já jsem tu lidskou důstojnost umístila do centra, protože na základě toho můžeme vysvětlit všechno ostatní. Každá doba má své těžiště. Řekla bych, že solidarita patří k těm 80. – 90. letům jako důležitý aspekt SUC a nyní z encykliky Laudato si vyplývá jako výzva právě trvalá udržitelnost, ať už to je v souvislosti se změnami klimatu nebo s jinými výzvami. Ale personalita, lidská důstojnost, zůstává v centru SUC. Tato nauka není žádnou ideologií ani ekonomickým systémem, použitelným jako nějaký program, není to tak, že se přikazuje, že tak či onak musí vypadat nějaký hospodářský systém, ale jak jsem říkala, jedná se o kompas, pomoc při nasměrování a centrem je vždy člověk. Člověk ve svém hledání dobrého života, člověk ve svých vztazích, člověk jako obraz Boží.

Pro SUC jsou charakteristické tři kroky, známé zejména lidem, nějak činným v KAB; kroky spojené s kardinálem Cardijnem [Jozef Leo Cardijn (*18.11.1882 Bruxelles/Brussel †25.7.1967 Louvain/Leuven, inspirátor křesťanských odborů)]: Vidění – posouzení – jednání. U prvního bodu jde o pohled na společnost, jaká je, se zvláštním zřetelem, soucitem s postiženými a chudými. U druhého se ptáte kompasu, zda se skutečně díváte správným směrem, na bázi obrazu Božího, s orientačními body SUC. U třetího, posledního bodu jde vždy o to, aby lidé mohli jednat svobodně, aby ve společnosti mohli vysvětlit, případně ospravedlnit své jednání, ať již v politice, hospodářství, technice či vědě.
Základem je křesťanská víra a 6 principů SUC jako základní pravidla odpovědnosti. Lidé se rozhodují a tato pravidla jim pomáhají orientovat se pro jejich rozhodnutí.

2. Personalita – důstojnost

Vidíte, že v centru je opět lidská důstojnost. Pokud by se s lidmi zacházelo jako se zbožím, byla by jejich důstojnost poškozena. Opakuji – člověk jako osoba ve své důstojnosti je v centru SUC a od toho jsou odvozeny všechny další principy SUC. Člověk ve své důstojnosti musí být vždy vnímán, ochraňován a podporován. A jako takový má vždy přednost před věcí, lidská práce má přednost před finančním kapitálem a subjekt dané osoby má přednost před technikou. Člověk ve své důstojnosti není jen číslo v mase, říká SUC a jeho důstojnost není žádným způsobem dělitelná, neboť on je obrazem Božím. O této důstojnosti nelze nijak vyjednávat, ani si ji nelze nějak vydělat, zasloužit. Člověk ani nemůže být použit jako prostředek k nějakému účelu. Kdo člověka v jeho důstojnosti poškodí, rouhá se Bohu.

Lidé jsou individualitami ve své osobnosti, ale všichni žijí v souvislostech, nikdo nežije sám pro sebe. Takže obecné blaho je rovněž v centru SUC. Svoboda jednotlivé osoby musí ožívat ve své společenské odpovědnosti; tento vzájemný vztah musíme také vnímat.

Solidarita, člověk ve své důstojnosti – spravedlnost.

Žít svobodně může i přinášet stinné stránky života; zde je možné zneužívat moc, ale také svobodu, je možné páchat zlo a zapomínat na dobré. SUC vidí určité napětí mezi tím, co se zdaří a tím, co se nezdaří. Člověk se takto odlišuje, ale jde o to, aby přitom nebyla lidská důstojnost snižována, ať již jazykem nebo činy, takže jde i o to, jak o kom hovoříme.
Personalita souvisí s možností opce pro chudé, znevýhodněné (neboť jsou příliš mladí nebo staří, málo vzdělaní, neovládající jazyk, tělesně postižení, bez práce). Zde je nutná opravdu velká citlivost.

Jak zacházíme ve společnosti s chudými lidmi? Jsou zohledňováni a podporováni jako jiné lidé? Protože jak jsme již říkali, důstojnost člověka ne nedělitelná a nemůže být závislá na tom, co ti lidé činili! I toto patří ke křesťanské sociální nauce.
Tento obrázek byl přijedné videoprodukci kreslen malířkou ve chvíli, kdy referentka vysvětlovala SUC. Ten princip nemůže existovat pouze sám o sobě, všechno souvisí se vším. Pochopitelně určité aspekty jsou v centru a my se opět dostáváme k lidské důstojnosti.

3. Kde nás současné situace může podpořit na pracovním trhu a kde nám může jako kompas posloužit SUC? Když se podíváme, jak se změnil pracovní svět od zakládajícího dokumentu SUC Rerum novarum (1891)? Byl to výchozí bod, který se týkal sociálních a ekonomických otázek. Dnes, v době, kdy je na pořadu dne digitalizace, podle francouzského sociologa Roberta Castela [*1.8.1933 Saint-Pierre-Quilbignon †12.3.2013 Paris] zažíváme novou metamorfózu sociální otázky, související s pojmem prekérní práce. Slyšeli jsme nyní o situaci v Polsku a situaci mnohých lidí, kteří žijí v takovýchto prekérních pracovních podmínkách.

4. Co to je prekérní? Definice
Charakteristickým rysem pro nejnovější vývoj v oblasti práce, která už je zčásti digitalizována či začíná být digitalizována, je permanentní nejistota výdělku, která již dostihla i lidi uprostřed společnosti.
Ne každá atypická práce je prekérní. Prekérní se stává práce, když
- je výdělek výrazně podprůměrný;
- není možné žádné spolehlivé plánování budoucnosti, pokud si např. mladí nemohou pořídit adekvátní bydlení a založit rodinu a nemohou uskutečňovat svá profesní přání;
- jsou redukována práva zaměstnanců a lidé jsou nuceni pracovat v nejistých pracovních podmínkách, pokud nemáte nárok na dovolenou, nikdo se vás neptá, zda máte doma rodinu, která vás potřebuje.

Všechny tyto aspekty, pokud nejsou zabezpečena pracovní místa, nikdo se neptá, zda není ohroženo zdraví zaměstnanců, všehny tyto aspekty patří do oblasti prekérnosti, ovšem i u jiných pracovníků takto sílí pocity nejistoty, pocity nejisté budoucnosti, takže i ti, kteří zatím mají práci a zatím nedotčené prostředí, zažívají pocit, vyvolávající strach z budoucnosti. Rozšiřuje se také pocit nahraditelnosti u těch, kteří pracovní místo mají. Tato stálá nejistota se nakonec stává základním životním pocitem.
Prekarizace tedy není jen fenoménem okraje pracovní společnosti, je to fenomén znejistění, který je již značně rozšířen ve více společenských vrstvách.

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019