Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2019

Pozdrav hejtmana Jiřího Čunka

Dobrý den vám všem, já vás také vítám.
Otec arcibiskup vás uvítal zde na Velehradě, já vás vítám v našem kraji a jsem hrdý na to, že v našem kraji máme takový skvost, jako je Velehrad. Jak jsem slyšel, znáte jej dobře, protože se zde pravidelně setkáváte. Člověk je, jak víte, součástí živočišné říše, jen má na rozdíl od zvířat duši a když mluvíme o práci, vzpomněl jsem si na jeden publikovaný pokus: Když byly pokusné krysy dány do klecí, kde byly dlouhodobě zakrmovány, postupně vymřely, naproti tomu krysy v těžších podmínkách se normálně rozmnožovaly. Možná víte, kam mířím: největším problémem Evropy a mnoha jiných vyspělých zemí světa je vymírání. Zdá se mi, že podmínky k životu, které se postupně zlepšují – a v ČR a středoevropském prostoru jsou materiální podmínky k životu jsou velmi dobré – vedou patrně právě k tomu efektu, který je vyzkoumán na zvířatech.

Otec arcibiskup říkal, že nezaměstnanost je prakticky nulová, což je svým způsobem pravda. Když vezmeme číslo, že u nás zaměstnavatelé požadují pracovníky na 350 000 pracovních míst a máme 250 000 nezaměstnaných, takže bychom mohli dokonce říci, že ta nezaměstnanost není ani nulová, ale dokonce záporná. Samozřejmě všichni víme (nechci se točit jen kolem čísel), že celosvětově existuje asi 1% podle světových statistik osob nezaměstnatelných; osob, které nikdy pracovat nebudou, protože žádnou práci nevezmou. Nicméně hovoříme o 1%, maximálně 2% a co ti ostatní? Všichni vidíme, že práce je naprosto nezpochybnitelnou podmínkou dobrého života, protože lidé, kteří nepracují, degenerují. Nemyslím tím samozřejmě nemocné, ale ty, kteří se práci vyhýbají, chtějí životem lehce projít. Těm se vlastně ani tak dobře nedaří, protože jim chybí to, co také dělá člověka člověkem: při práci může být kreativní, může se realizovat atd.

To jsou věci, které dnes zpochybňujeme způsobem řízení naší společnosti. Je to tak, že jsme se (nejen Česká republika) vydali na cestu, kde lidem zdůrazňujeme, že pro jejich život stačí mít dobrý plat, aby si za něj koupili to dobré volno, aby svůj volný čas mohli strávit se svými penězi. Myslím si ale, že to není dobře. Dříve lidé takhle ani nebyli schopni uvažovat. Kdo nepracoval, vlastně nepřežil. Jen ta dnešní doba plná materiálních výhod a sociálních pobídek je taková, že ty pobídky nedostávají jen ti, kteří pracovat nemohou, ale i ti, kteří pracovat nechtějí, kteří se práci snaží nějak vyhnout. A to dnes není jen malá skupina lidí. Kdysi to byla skutečně jen malá skupina, ale dnes jsou lidé, kteří říkají: Já si něco odpracuji, pak půjdu na úřad práce a získám nějaké sociální dávky a za rok nebo za dva zase nějakou chvíli budu pracovat a tak dál. Společnost tak vlastně nepoškozuje to, o čem mluvím, že dostávají peníze za nic, to nás tolik nepoškozuje. My tak ale vyrábíme lidi, kteří posléze mají děti, které se nikdy nenaučí pracovat a nenaučí to ani další svou generaci. Letos slavíme už 30 let od sametové revoluce, 30 let od zrušení zákonné povinnosti pracovat, ale nenahradili jsme to ničím, co by nás pracovat nutilo, byť jiným způsobem, než pohrůžkou trestu za příživnictví.

Myslím, že úkolem společnosti je výtvářet podmínky pro práci tak, aby ti, kteří pracovat nechtějí, aby jejich životní úroveň byla citelně, znatelně jiná, než těch, kteří pracují. Jinak dochází k demotivaci a takovým jevům, že naše děti nebudou vyrůstat v prostředí, ve kterém je přirozené pracovat. Je to náročný úkol a jsem rád, že existují lidé a skupiny lidí, kteří se sdružují a o těchto věcech mluví a tato témata nějakým způsobem do naší občanské společnosti vnášejí tak, abychom i my politikové si toho byli vědomi a považovali to za důležitý prvek naší práce.

Přeji vám tedy ať v této činnosti vytrváte, ať se vám to společenství, ve kterém jste, daří, ať k tomu máte i ty vnější podmínky (jsme například v jednom z nejhezčích sálů na Velehradě).
Hezký den a úspěšné jednání.