Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2017

Jana Jochová

Rodina v digitální éře

Představím se: Jsem z Aliance pro rodinu. Je to poměrně nové sdružení, které ale navazuje na tradici Výboru na obranu rodičovských práv (VORP). Ten vznikl už v 90. letech minulého století, kdy se rodiče vzbouřili proti některým vzdělávacím programům na školách - týkalo se to tehdy sexuální výchovy. Ti rodiče jsou dnes už prarodiči a chtěli, aby to převzal někdo mladší, tak jsem se k veřejnému působení dostala, protože jsem tehdy měla děti v předškolním věku a toto téma se mě dotýkalo.

Jenže postupem doby jsme zjistili, že ne jen výchova, ale samotný základ rodin a rodičovství jsou věci dnes v podstatě ohrožené. Proč je musíme přemýšlet, co je dnes vlastně rodina? Možná jste si všimli, že Ústavní soud nedávno dal rodičovská práva dvěma mužům. Možná slýcháte tyto zprávy ze světa a možná si všímáte, že tento trend nastupuje i v České republice. My jako Aliance pro rodinu si stále myslíme, že rodina je muž, žena a jejich děti, samozřejmě s generačními přesahy. Základem je ale, jak říká Velký sociologický slovník, dyadická dvojice muže a ženy. Tento základ se prolíná napříč všemi kulturami. Není pravda, že rodina někdy vypadala zásadně jinak, že by ten prvek muže a ženy nebyl základem rodiny, ten byl, opakuji, vždy ve všech kulturách. Je to tu napsané: Prokázaným základem ze všech ve všech dosud známých typech společnosti zůstává dyadický pár, složený z muže a ženy, tedy nějaká forma manželství, vztahy rodičovství a sourozenectví.

To je základní věc, na kterou poukazujeme a toto se ve svém působení snažíme říkat veřejnosti. Pořádáme například Den pro rodinu, který děláme v souběhu, kdy v Praze vrcholí oslavy Prague Pride. Pokud nevíte, co to je, tak je to oslava LGBTQ menšin, jejíž hlavní letošní téma bylo tzv. manželství pro všechny. My jsme říkali, že v tomto musíme snaží vyvážit veřejný prostor a říkat, že pro nás je rodinou stále muž a žena a jen ti, mohou uzavřít manželství.

To samé říkala i Všeobecná deklarace lidských práv [schválena Valným shromážděním OSN 10.12.1948]. V tom roce ještě nebylo představitelné, že by rodinou bylo rozuměno něco jiného. Dnes to je ale jinak. V západních zemích se hranice dávno posunuly jinam a my v Čechách o to právě vedeme podobný boj. U nás je situace v porovnání s jinými zeměmi ještě relativně dobrá, ale rok od roku se zhoršuje. Alespoň my, co se pohybujeme v lobbystické sféře politiků a snažíme se, aby ta progrese nepostupovala tak rychle, to velmi silně vnímáme, ale naše síly, abychom zabránili některým velmi zásadním změnám, jsou stále příliš slabé.

Rodina dnes: Ministerstvo práce a sociálních věcí v loňském a letošním roce připravovalo novou koncepci prorodinné politiky. Já jsem to nazvala antikoncepcí rodinné politiky, protože součástí této práce ministerstva byla nová definice rodiny. Ta definice rodiny zněla, že to je vztahově spřízněná a solidární skupina minimálně dvou osob blízkých. To bylo okopírované z genderových materiálů, které tam přinesla současná ministryně MPSV Marksová, která dřív šéfovala tomuto oboru. My ale říkáme, že rodina je přirozeně založena na vztahu muže a ženy, tudíž používáme termín přirozená rodina. Co to ta přirozená rodina vlastně je? Psychoterapeutové [Ludmila] Trapková a [Vladislav] Chvála to nazývají bio-psycho-sociální komplex a ze své praxe psychoterapeutů vědí, že žádná z těch složek rodiny se nedá oddělit.

Další vývojoví psychologové říkají, že rodina má mnoho funkcí. Dnešní společnost většinu těch funkcí dokáže nahradit; my dokážeme nahradit dokonce i biologickou funkci rodiny - dokážeme se dnes rozmnožovat z Petriho misky, jak s oblibou říkají naši odpůrci. Dokážeme nahradit i ekonomickou funkci rodiny - naše západní společnosti jsou bohaté, takže dnes není problém, abychom neuživili naše děti, aby se o ně stát nepostaral, když ta rodina nemůže. Dnes máme dokonce nahrazenou výchovnou roli rodiny - rodičovské kompetence jsou dnes nahrazovány kompetencemi ve škole. Jednou jsem počítala, kolik výchov je ve škole. Nejsou to všechno předměty, které se učí rovnocenně s matematikou a češtinou, ale slovo výchova v Rámcových vzdělávacích programech pro základní školu je obsaženo víckrát, než jsou předměty exaktního charakteru jako je matematika, čeština, cizí jazyky a tak dále. Škola tedy přebírá velkou část výchovných rodičovských kompetencí. I to je důvod proč rodina upadá. Stát rodičům dává najevo „dokážu vás nahradit“ místo aby říkal: vaše role je nenahraditelná, vy jste ti, kdo máte hlavní odpovědnost, vy vychovávejte!

Abych se ale dostala k tématu konference - Rodina a moderní technologie: Nedávno v internetových i vlastně tištěných novinách Echo24 vyšel článek Smíme všechno, co umíme? Je to takové zamyšlení, že toho dnes technologicky dokážeme opravdu hodně. Když spisovatel Jules Verne psal své sci-fi, tak časem to byla realita, ale tehdy to trvalo aspoň 50 nebo 100 let, než se některé ty vize naplnily. Když se dnes díváme na filmy natočené před dvaceti/deseti lety-teď konkrétně narazím například na komedii Dvojčata (jedním z hrdinů je italský herec De Vitto), kde hlavní zápletkou je vytvoření dokonalého člověka, muže, který nese ty nejlepší genetické informace ze sedmi otců - tehdy to bylo sci-fi a dnes už to sci-fi není. Dnes už opravdu existují jedinci, kteří mají více biologických kořenů, pro dnešní genetiku to není žádný problém. Proto otázka toho, jestli smíme všechno, co můžeme, je více než na místě.

Digitální technologie a výchova dětí - to je také velký problém. Myslím si, že technologie nejsou zlé, ani dobré, záleží na tom, jaký náboj jim dáme my, jako rodiče a jakým způsobem je sami budeme používat. To, že jsou obrazovky pro děti do tří let škodlivé, víme asi všichni a nemá cenu, abych to zmiňovala. Technologie jsou nástroje v rukou lidí a na nich záleží, jaký etický náboj jim dají.

Dalo by se toho k tomu říkat ještě mnoho, ale já se spíš těším na vaše otázky. Budu moc ráda, když se budete ptát, to téma je nesmírně široké a já bych ráda věděla, co vás zajímá. Nyní zakončím citátem spoluzakladatele hnutí Fokolare: „Stát je tvořen rodinami, které jsou spolupracovníky při předávání života a lásky lidstvu. Zachránit rodinu znamená zachránit civilizaci.“ Děkuji vám.

Diskuse:
Němcová: Co to znamená dobrá rodina? My asi nebudeme chtít jakoukoliv rodinu, ale rodinu, která je kvalitní, která je takzvaně dobrá. Co to tedy je, ta dobrá rodina? Co si představuje pod pojmem dobrá rodina v budoucnosti?
Jochová: Myslím, že dobrá rodina v budoucnosti i v minulosti je stejná. Je to o tom, kde lidé mezi sebou mají dobré vztahy, jak rodiče mezi sebou, tak i mezi dětmi, případně vícegenerační rodina. To je dobrá rodina a je čím dál, tím vzácnější, takovou rodinu mít.

Lukovič: To, co jste řekla, naprosto s tím souhlasím. Ale jaká je realita? Vemte si, že to. co se traduje, že český národ je nejateističtější národ na světě, ale ten odraz v tom je, že u nás přes 50 % rozvedených manželství, že přes 50 % dětí, které se narodí v těch rozvedených manželství, nežije v úplné rodině. Je to prostě rodina, jsou to samoživitelky a tak dále. Pokud to je ideální rodina, že je to prostě biologický otec a matka, tak to je perfektní stav, s tím se dá pracovat. Ale v současné době ta realita - v některých oblastech to je jakože velmi tvrdé - jakým způsobem to řešit?
Jochová: Děkuji za otázku. Já tohle samozřejmě vím. Vím, že ta realita je velmi krutá. Myslím, že změna, se musí odehrát i tím, že se navrátíme ke svým křesťanským kořenům. Že pouze křesťanství, které postavilo ženu na roveň muže a dalo jí určitou důstojnost, kterou v jiných kulturách žena neměla, je pro rodinu nejlepším základem. Takže si musíme vážit svých křesťanských kořenů a vrátit se k nim. Ty křesťanské kořeny nám také totiž říkají, že se nemáme rozvádět, že se máme snažit žít lépe atd. atd. Ani křesťanským rodinám se samozřejmě rozvody nevyhýbají, je to opravdu špatné, ale proč tomu tak je? Možná i proto, že ten ideál před tuto společnost nikdo příliš neklade. My se snažíme přizpůsobit všem menšinám, děláme programy pro menšiny... Pamatuji si, když manžel dělal poradce v oblasti lidských práv, jak bylo hrozné, když se prorodinným organizacím sebraly dotace, protože se pak dávaly těm, které se zabývaly samoživitelkami, pěstouny a podobně, což samozřejmě je taky důležité, ale na prevenci tehdy skoro nic nezbylo. Jenže ta je tak důležitá - my potřebujeme děti vychovat, aby se chtěly vdávat a ženit, aby chtěly založit rodinu, aby to pro ně byl ideál. On to do určité míry ještě je, ale tím, že ho nestavíme, nedáváme na oči, tak se ho vlastně dobrovolně zbavujeme. Když sami nejsme zdraví, nemůže uzdravovat jiné.

Szalata: Přišlo mi, že jsme se v této chvíli dotkli nejzávažnějšího bodu. Mluvili jsme o škole, mluvili jsme o digitalizaci, technologii a přichází mi, že se nemusíme bát síly té technologie, síly techniky, ale musíme se bát slabosti člověka. A člověk je slabý, pokud není zakořeněný v rodině. Síla člověka spočívá v zakořenění v rodině. Proto děkuji paní za její výpověď a ptám se, zda je v Česku vidno v tomto smyslu obrození? Syn pracuje pět let na Ukrajině (předtím ve Francii), kde začínají doceňovat rodinu. Jak to je v Česku?
Jochová: Zkušenosti s obrodou rodiny jsou zde opravdu v plenkách. Obávám se, že zatím na tom nejsme nijak dobře v procesu obrody rodiny. Mám ale pocit, že na Západě to je ještě horší, u nás ale teď odchází k bodu zlomu. Myslím si, že na naší republice bude hodně záležet, kam se v těch následujících letech po volbách dostaneme, kdo bude ve sněmovně, kdo bude poslouchat naše připomínky nebo nebude. Mám v Bohu takovou nadpřirozenou naději a věřím, že nás nenechá úplně padnout, ale nakonec to je vždycky rozhodnutí svobodné lidské vůle, kterou cestou se vydáme a to já za všechny nevím, jen doufám.

Vraný: Já jsem se chtěl zeptat či spíš mít poznámku: tady několikrát v různých přednáškách zazněly výrazy křesťanské hodnoty, křesťanské kořeny, tradiční hodnoty a tak podobně. Já jako věřící člověk jsem přesvědčen, že to jsou dobré věci a že je potřeba především mluvit o Kristu. O Kristu jako zdroji těch hodnot. Bez Krista jsou ty hodnoty jen něčím odvozeným, bez toho to nejde hájit.
Jochová: Já s vámi naprosto souhlasím, až na to, že já působím jako občanský spolek. A asi to naše působení ve vašem okruhu chápu jako preevangelizační, protože se opíráme o hodnoty přirozeného rozumu, o přirozený zákon, přístupné vlastně všem lidem. Myslím si ovšem, že tu evangelizaci by měla dělat církev. Jsem samozřejmě její součástí, ale, moc mě mrzí, že nemáme takovou oporu v naší hierarchii, jakou bychom si představovali, že bychom měli mít. Hodně spolupracujeme s evangelikály a přijde mi, že jejich evangelizační potenciál a akčnost nás často drží nad vodou. Máte pravdu, ta hodnoty tak jsou, ale my jako spolek to úplně neříkáme, protože naši roli chápeme trošičku jinde a myslíme si, že by tohle měly dělat víc ty církve.

Jechová: Já mám tři krátké dotazy: My křesťané, jsme menšinou. Nedalo by se tedy tím pádem z toho něco vyzískat, aby pro nás stát něco dělal jako pro menšinu? Druhý bod: Již před mnoha lety inženýr Hampl dokazoval, jak rodiny a zvlášť vícečetné rodiny jsou státem finančně znevýhodněny a na jednom semináři jsme se dověděli, že stát na to nemá peníze. Chci se tedy zeptat, jestli vy jako spolek máte nějakou možnost, zvlášť před volbami, tlačit na politické strany, aby se o to více zasazovaly? Protože svobodní státu neodevzdávají takové hodnoty jako rodina. Za třetí: Zajímáte se také v rámci vašeho spolku o potraty a eutanázii, protože souvisí s otázkou rodiny?

Jochová: Ano, křesťané jsou největší menšina s nejmenším vlivem, to říkám často. Stát ale slyší na jiné menšiny, které mají mnohem větší vliv, na to kolik mají členů, to je bohužel fakt. My se to snažíme říkat, ale potřebujeme pomoc. Potřebujeme, aby podobně smýšlející lidé spojili své síly, my máme pár pomocníků, ale pořád nás není dost. S tou ekonomickou znevýhodněností rodin se také snažíme pracovat. Víme, že to tak je, KDU-ČSL má pocit, že už naplnila, co slíbila, ještě máme kontakty na některé pravicové strany, ale ty jsou v opozici, takže nám moc pomáhat nemohly. Prostě spolupráce s politiky je celkově bída. Ony před volbami vždycky něco řeknou, ale po volbách dělají své koalice. My jsme například byli nešťastní, když byl zaváděn povinný ročník školky resp. předškolní výchovy. To jsme opravdu s lidovci bojovali, aby pro to nehlasovali, protože nám přišlo jako velké ohrožení, narušení rodičovské svobody – ale to se nám nepovedlo. K potratům a eutanázii - my občas spolupracujeme s Hnutím pro život, a tohle jsou spíše jejich témata. Když je příležitost, tak k tomu řekneme své, ale naším hlavním cílem je propagace a ochrana přirozené rodiny.

Dotaz: Když to řeknu jednoduše: všechno se vším souvisí. Tady padla slova antikoncepce, eutanázie, přirozená rodina. Řeknu to za sebe i za manželku, která dnes není. My jsme učitelským párem Pár párů. Přirozené metody plánování rodičovství souvisí s rodinou, protože praktikující křesťan, který praktikuje přirozené metody plánování rodičovství, což je podporováno papežskou Radou pro rodinu, lze říci, že rozvodovost u těchto lidí je v desetinách procenta. U katolíků, kteří nepraktikují přirozené plánování rodičovství to jsou procenta do deseti. A pro zbytek zde dnes padlo číslo padesáti procent. Tady ve Zlíně máte Centrum pro rodinu, další je v Olomouci při biskupství, je v Ostravě i v Praze a myslím, že u tématu rodiny jako takové se i ze strany katolíků se setkáváme s obrovským odporem, protože i oni používají antikoncepci. A antikoncepce není přerušení těhotenství, ale vražda, vražda miminka a jednou každý za toto rozhodnutí bude pykat. S manželkou jsme zažili samovolný potrat a můžu říci, že nás i po pětadvaceti letech tento, byť přirozený, potrat bolí. Máme další dvě děti. Těmto matkám je třeba pomoci, protože ony pak trpí celý život. Děkuji.
Jochová: Jen stručně, protože samozřejmě s Vámi souhlasím. Katolíci mají mnoho názorů, setkáváme se dokonce s těmi, kteří studují gender studies i jinými, ale tohle pro nás odlišné téma, na to nemáme kapacitu, to dělají ta centra, která jste jmenoval, my s nimi spolupracujeme, ale nemůžeme všichni dělat všechno.