Velehrad 2018 - Palát

Prof. Ing. Milan Palát

Demografický vývoj v České republice a jeho dopad na rodiny v kontextu digitalizace

Přeji dobrý den. Pokusím se být stručný. Budu se zabývat demografickým vývojem v České republice a jeho dopadem na rodiny v kontextu digitalizace.
Nejprve se podíváme na demografickou strukturu (DS). Co to je DS? Koncentrovanou charakteristikou DS je graf, nazývaný buď strom života, vyjadřující zastoupení jedinců v populaci podle pohlaví, nebo věková pyramida, která vyjadřuje zastoupení jedinců v populaci podle věku. Tato označení se často používají jako synonyma, i když je lze významově odlišit. Věková pyramida skutečně připomíná pyramidu. Strom života je tvořen lomenou čarou (může být ale i hladká), tzn. je to polygon. Oba typy ale poskytují stejné informace, takže to rozlišení je formální. Bohužel ve většině publikací se toto nedodržuje a pojmy se zaměňují, nicméně to nemá na nic vliv.

Když se podíváme na první snímek [obr. 1], vidíme znázornění struktury obyvatelstva ČR podle pohlaví a věku k 31.12.2009. – Ještě k tomu vztahu j digitalizaci. Bez použití digitální technologie není možné tyto stromy, ani další věci, provádět. V době, kdy nebyly podchyceny např. údaje o narození a úmrtí, tak provádění těch odhadů je nesmírně složité. Na záladě těchto dvou charakteristik lze provádět ve vyspělých zemích tzv. dobré odhady. V zemích rozvojových bohužel toto neexistuje, takže tam se dělají odhady jinými způsoby, jak si ukážeme za chvíli. Samozřejmě nejsou tak přesné. – Takže jak vypadá tahle věková struktura? Na ose x dole je znázorněn počet obyvatel, v našem případě v tisících. Na levé straně většinou bývají muži, na pravé ženy. V angličtině používáme výrazy males / females, nikoliv men / women. Ty jakoby zářezy a vybouleniny na kolmé ose y znázorňují věk, zde od nuly do sta roků. Je zde tedy vidět, kolik koho v jakém věku. Vidíme nahoře více žen, protože ty se dožívají vyššího věku, než muži; v ČR ten rozdíl představuje 5-6 let. Je to dáno geneticky. Podle schopnosti reprodukce dostáváme tři skupiny, nezývané generace. Je to období předreprodukční, dětské 0-14 takzvaných dokončených let. Dokončený věk představuje dobu mezi dožitými narozeninami a těmi příštími, tzn. např. 14letí jsou všichni ti, co již měli 14. narozeniny a neměli ještě 15. Další skupinou je reprodukční, rodičovská 15-49 let. Mez 15 let je dána ze zákona a 49 vyjadřuje (aproximativně) menopauzu většiny žen. A poreprodukční, prarodičovské 50+ a hovoříme o třetí biologické generaci. Druhá, tedy reprodukční generace tvoří v každé populaci zhruba 50%. Je to tzv-Sandbergův poznatek [švédský demograf Axel Gustav Sundbärg 1857-1914, v roce 1900 publikova klasifikaci věkových struktur, pozn. red.] Podle toho lze populace rozdělit do tří typů [obr 2]: První je progresivní (pokud reprodukční generace převažuje nad postreprodukční) a existuje zejména v rozvojových zemích. Druhá je stacionární typ (generace reprodukční a postreprodukční jsou zhruba stejně početné) a poslední regresivní (reprodukční generace nedosahuje počtu generace postreprodukční) je již u nás a většině vyspělých zemích. Když vidíme věkovou pyramidu k roku 2001 [obr. 3], vidíme ten problém jasně.
Je to vše založeno na sčítání obyvatelstva, které u nás probíhá jednou za deset let a většinou to kompletní zpracování trvalo do dalšího sčítání, dnes to za pomomoci výpočetní techniky resp. digitalizace rychlejší. Takže co vidíme na obr. 3? Vlevo, jak jsem řekl, jsou muži, vpravo ženy. Jsou sem vloženy údaje o svobodných, ženatých/vdaných, rozvedených a vdovcích/vdovách. Jasně vidíme větší počet vdov, čemuž odpovídá již řečené, že se ženy dožívají vyššího věku, což je posléze sociální problém, protože si ve vyšším věku hledají partnera.

Na dalším grafu [obr. 4] vidíme odhady resp. rozdíly ve věkové struktuře mezi dobou nedávnou (1998) a odhadem do budoucna (2030). Na první pohled je viditelné stárnutí populace, že obyvatelstva vyššího věku, jak mužů, tak žen, přibývá a mladé generace naopak ubývá.

Další graf [obr. 5] zobrazuje vývoj přirozené reprodukce v českých zemích v období 1800-1950. Ta křivka n (natality) představuje obecnou míru porodnosti v daném období, m obecnou míru úmrtnosti (mortality). Obecné míry jsou kótovány na střední stav obyvatelstva, tzn. jsou stanovovány k polovině roku.

Na dalším grafu [obr. 6] vidíme pro srovnání vývoj světové populace od počátku letopočty s výhledem do roku 2300 v miliardách. Podle odhadů žilo na zemi na 200 milonů lidí. Z tohoto počtu jsme se rozmnožili prakticky na 10 miliard. Vidíme, že během středověku ten přírůstek obyvatel byl velmi pomalý, k průdkému nárůstu dochází v 18. a 19. století. Kde se křivka mění z konvexní na konkávní [konvexní z lat. convexus - vypouklý, prohnutý směrem k pozorovateli; konkávní z lat. cavus = dutý, concavus = vydutý, prohnutý směrem od pozorovatele, v matematice je konvexní křivka prohnuta směrem dolů (připomíná písmeno u), konkávní směrem nahoru (připomíná kopec), pozn. ed.], tak v tom bodě je zlom. Křivka se nazývá logistická křivka [definoval ji v roce 1844 matematik na gentské univerzitě Pierre François Verhulst (1804-1849), pozn. ed.]. Ukazuje, jak populace začíná prudce růst, růst se posléze zpomaluje, až dosáhne nějakého maxima. Ta prognóza byla dělána kolem roku 2000 a předpokládá limit obyvatel Země kolem 10 miliard. Mezitím ale došlo k většímu nárůstu, takže tento limit bude překročen.

Následující graf [obr. 7] ukazuje demografické složení obyvatelstva ČR k 31.12.2007. Vidíme, na něm, že skutečně přibývá mužů a žen ve starším věku. U těch zářezů a vyboulenin lze popisovat, vysvětlovat, proč k tomu dochází, o tom se ještě zmíníme. Ten populační vývoj probíhá ve vlnách. Čím to je dáno? Když si to vezmeme od začátku minulého století, tak si musíme uvědomit, k čemu došlo: Velký nárůst porodnosti byl na začátku století, během první světové války došlo k postatnému snížení porodnosti, což mělo za následek i nižší porodnost ve fertilním věku těchto narozených. Další natalitní vlnu vidíme po 2. světové válce, další v 70. letech, kdy se rodily tzv. Husákovy děti a loni skončila další vlna a už to zase klesá. To jsou důležité údaje například i pro politiky. Jak to funguje? V 90. letech se snížil počet narozených dětí na 80-90 tisíc ročně, tak se řeklo, že nejsou zapotřebí jesle a mateřské školky a mnoho se jich zrušilo. Nedávno přišla menší vlna porodnosti a politikové zjistili, že školky nejsou, Tak se honem honem dohání. S tím je ale potřeba počítat, jsou to důležité údaje.

Další graf [obr. 8] ukazuje porovnání demografické struktury ČR a EU k 31.12.2007. ČR je vyznačena červeně, EU modře. Vidíme, že tehdy byla ta demografická situace u nás ještě u něco lepší, než v EU.

Další graf [obr. 9] představuje demografickou projekci obyvatelstva ČR do roku 2060. Byla dělána kolem roku 2000 a jsou na ní křivky s odstupem asi 70 let. Když se podíváme např. na rok 1920, představovaný zelenou křivkou, vidíme ještě progresivní strukturu. Je tam hodně mladé generace, 50% střední a relativně málo seniorů. V roce 1990 se už struktura změnila v regresivní a výhled do roku 2060 není o nic optimitičtější, zužuje se ta mladá část a přibývá starých. Vyvozujeme z toho termín stárnutí obyvatelstva.
Tyto prognózy děláme vždy ve třech variantách – minimální, střední a maximální. Která z nich je nejpravděpodobnější, že nastane? Ta střední. Obr. 9 ukazuje variantu minimální, obr. 10 střední a obr. 11 maximální. Vidíme, že ten postup stárnutí je obdobný, jen s jinými čísly.

Dále [obr. 12] vidíme vývoj počtu živě narozených dětí v ČR, opět s výhledem do roku 2060. Je zde ukázáno, že v roce 1920 se na území dnešní ČR narodilo téměř 260 000 dětí. Abychom nevymírali, muselo se narodit aspoň 200 000 dětí. Jenže to se u nás stalo naposledy velmi dávno, krátce po 2. světové válce. A na tom grafu pěkně vidíme ty zmíněné vlny. Od cca roku 2010 byla dělána ta prognóza a vidíme zde všechny tři varianty. V minimální by se v roce 2060 narodilo pouze kolem 70 000 dětí, podle střední varianty něco přes 110 000 a podle maximální kolem 160 000 dětí. Přitom je ten koeficient stále nedostačující.
Obdobně [obr. 13] je zobrazen vývoj přirozeného přírůstku obyvatelstva na stejné časové ose. Vidíme zde i „přírůstky“ záporné, čili úbytek. Podle minimální varianty by nás ubylo o 60 000, podle střední asi 40 000 a jen při variantě maximální bychom mohli být na stejném počtu obyvatel.
Při těch prognózách jsou využívány údaje jen porodnosti a úmrtnosti, ale lze přidat i migraci, ovšem tu je nejtěžší odhadnout. Tam se stanovují nějaké varianty, které zobrazuje obr. 14 z roku 2010.
Pokud bychom do porodnosti a úmrtnosti přidali i migraci, dostaneme dosavadní grafy s upravenou prognózou [obr. 15].
K zobrazení věkové struktury obyvatelstva můžeme používat i pásové grafy [obr. 16-18].
Dále se můžeme podívat na vývoj průměrného věku obyvatelstva [obr. 19], kde vidíme, že neustále, s malými vlnkami, narůstá. Za posledních 20 let se zvýšil o 10 roků!
Další graf [obr. 20] zobrazuje vývoj průměrného věku obyvatelstva v produktivním věku. Zde vidíme, že lidé pracují stále do vyššího věku [obr. 21].
Předposlední graf [obr. 22] ukazuje migrační přírůstek v jednotlivých zemích EU a některých dalších evropských zemí v ‰. Vidíme, že ČR je zhruba ve středu.
A nakonec [obr. 23] se můžeme podívat na průměrnou roční míru migračního přírůstku za období 2008-2060, opět v ‰. Je zde zobrazeno, že ČR je opět zhruba uprostřed.

V druhé části se seznámíme s některými statistickými pohledy podrobněji. Ke zdrojům: Sám jsem vydal osm monografií včetně skript v češtině, angličtině nebo v kombinaci obou jazyků, aby studenti mohli odbornou terminologii porovnat, další údaje, které prezentuji i zde, mám ze Statistického úřadu.

Ještě mám jednu poznámku: Stále hovoříme o tom, co je to rodina. Statistický úřad a statistikové tento pojem obcházejí a používají termín domácnost. Do tohoto termínu můžeme zahrnout prakticky cokoliv. Máme tedy domácnosti jednočlenné a nerozhoduje, zda muž nebo žena; dále dvoučlenné, tedy muž a žena; dále muž, žena a jedno nebo více dětí; domácnost mohou tvořit také dvě ženy, dva muži a další kombinace jako dvě ženy a dítě či dva muži a dítě. Těch kombinací je celá řada a statistikové a demografové se tak vyhýbají termínu rodina.

Obyvatelstvo podle pohlaví, věku a rodinného stavu (Obr. 1)
Zdroj: Demografická statistika ČSÚ, Ženy a muži v datech – 1. Obyvatelstvo, rodiny a domácnosti
Strom života je zobrazen podle absolutních počtů osob jednotlivých rodinných stavů v jednotlivých věkových skupinách. Data jsou k 31. 12. 2016.
V České republice bylo k 31. 12. 2016 zjištěno 10 578 820 osob. Ženy v populaci mírně převažovaly. Představovaly 51% celkové populace. Svobodní převažovali nad ostatními rodinnými stavy v případě žen do 31 let věku. U mužů podíl svobodných poprvé klesl pod padesát procent ve 33. roce života.
Nejvyšší počty svobodných žen byly zjištěny ve věku 23 let, v případě mužů se jednalo o věk o dva roky vyšší, tedy 25 let.
Ve věkové kategorii 30-34 let bylo ještě téměř 48 % žen svobodných. Muži v tomto věku byli svobodní dokonce v 65 % případů.
Teprve ve věku 34 let byla více než polovina všech žen vdaných. Nejvyšší počet vdaných žen spadal do věku 42 let (56 743 žen). Nejvyšší podíl vdaných žen byl zaznamenán ve věku 57 a 58 let (jednalo se shodně o 64,4 % všech žen v daném věku).
Stejně jako v případě žen, také nejvyšší počty ženatých mužů připadaly na věk 42 let (55 132 mužů). Nejvyšší podíly ženatých mužů se objevily ve věku 72 a 73 let, kde shodně cca 76 % mužů bylo ženatých.
Ve věkové kategorii 40-44 let se svobodné ženy co do početnosti přesouvají na třetí místo (za vdané a rozvedené), svobodní muži zaujímají v této věkové kategorii po ženatých druhou pozici. Ve sledovaném věku bylo svobodných 16,4 % žen a 28,0 % mužů.
Nejvyšší počty rozvedených byly v případě žen ve věku 43 let (20 996 žen), v případě mužů se jednalo o věk 52 let (18 773 mužů). Nejvyšší podíly rozvedených žen ze všech žen bylo možné pozorovat ve věku 48-49 let (cca 41 %), u mužů potom o něco později, a to ve věku 51-52 let (cca 25 %). Nejvyšší podíl rozvedených se vyskytuje u žen i mužů ve věkové kategorii 45-49 let. Rozvedení zde představovali okolo 28 % v případě žen a 25 % u mužů.
Od věkové skupiny 50-54 let je patrný nárůst podílu ovdovělých žen. Pro srovnání, u mužů se ovdovělí přes pět procent dostávají až ve věku 65-69 let. Ve věku 65-69 let se podíl ovdovělých žen ze všech žen dostal na druhé místo, hned za vdané. U mužů k obdobnému trendu došlo až ve věku 75-79 let.
Nadpoloviční většina žen žije v manželství do 71 let věku včetně. Oproti tomu teprve od věku 91 let klesá u mužů podíl ženatých pod 50 % a převládají ovdovělí. Nadpoloviční většina ovdovělých byla zaznamenána od 77 let věku žen. Je zřejmé, že oproti minulým letům se nadále posunula věková hranice nadpolovičního podílu svobodných i ovdovělých do vyššího věku. Proces stárnutí populace tak pokračuje, a nic nenaznačuje, že by se tento trend měl v nejbližších letech měnit.
obr. 1 Pozor, ženy jsou nalevo a muži napravo, i když by to mělo být obráceně. To je celostátní průměr a samozřejmě existují regionální rozdíly. Kde se obyvatelé dožívají nejvyššího věku? V Praze. Naopak nejnižšího v Ústeckém, Hradecký a na severní Moravě a jižní Moravě. U posledního to je dáno alkoholismem. U těch prvních je naopak jasné, že to je způsobeno znečištěným prostředím.

obr. 2 Podíl svobodných ve vybraných věkových kategoriích k 31. 12. 2003, 2013 a 2016 (Obr. 2)
Zdroj: Demografická statistika ČSÚ
Data jsou k 31. 12.
Podíly svobodných i ve vyšším věku stále rostou, a to u obou pohlaví. Srovnáme-li strukturu populace ČR podle rodinného stavu k 31. 12. 2003 se stavem k 31. 12. 2013, vidíme, že došlo k poměrně zásadnímu posunu ve sňatkovém chování. Zatímco k 31. 12. 2003 byly ve věku 25-29 ženy svobodné přibližně ze dvou pětin, o deset let později zůstávalo v tomto věku svobodných více než 70 % žen. Mírný nárůst podílu svobodných ve věkové kategorii 25-29 let lze pozorovat i u mužů.
Dvě pětiny žen jsou nyní svobodné ještě ve věku 30-34 let. V této kategorii přitom k 31. 12. 2003 činil podíl svobodných žen zhruba 15 %. Pokud muži před deseti lety byli ve věku 30-34 let převážně ženatí, v současnosti jich je většina stále svobodných.
Ve věkové kategorii 35-39 let je pak svobodných ještě více než 20 % žen a 35 % mužů.
Popsaný trend se do roku 2016 ještě zvýraznil. K 31. 12. 2016 byla ještě téměř polovina (48 %) žen ve věku 30-34 let svobodných, ve věkové kategorii 35-39 let se jednalo o téměř 30 procent žen. Muži ve věku 30-34 let byli svobodní dokonce v 65 % případů a ve věku 35-39 let bylo svobodných 44 % takto starých mužů. Alarmující je i fakt, že ve věkové kategorii 40-44 let zůstávalo svobodnými téměř 30 % takto starých mužů a 16 % žen.
Vidíme zde, že podíl svobodných nám narůstá.

Sňatky vzájemně svobodných snoubenců podle jejich věkového rozdílu v roce 2016 (Obr. 3)
Zdroj: Demografická statistika ČSÚ
V roce 2016 bylo uzavřeno celkem 50 768 sňatků. Z toho svatby, kdy oba snoubenci byli svobodní, představovaly cca 68 %.
Počty sňatků v posledních letech kolísaly. V roce 2007 bylo uzavřeno 57 157 manželství, následoval jejich pokles na 43 499 v roce 2013 – a od té doby sledujeme opět mírný nárůst počtu sňatků. Co se v podstatě nemění, je zmíněný podíl svateb obou svobodných snoubenců z celkového počtu uzavřených manželství. Od roku 2008 do roku 2016 narostl tento podíl z 62,6 % na 67,5 %.
V roce 2016 si své Ano řeklo celkem 34 284 párů, kde oba snoubenci byli svobodní.
Nejvíce svobodných nevěst, jež si braly svobodné ženichy, se v roce 2016 vdávalo ve věkové kategorii 25-29 let (šlo o 47% všech svobodných nevěst, které se vdávaly za svobodné ženichy).
Platilo, že pokud se u obou snoubenců jednalo o první sňatek, ženiši si nejčastěji buď brali nevěsty ze stejné pětileté věkové kategorie či mladší. Pouze necelých deset procent svobodných ženichů si bralo svobodnou ženu starší o více než pět let. Jednalo se o 3 292 z celkových 34 284 sňatků, kde oba snoubenci dosud do manželství nevstoupili.
Téměř polovina (47,4 %) svobodných čtyřicetiletých a starších mužů si brala za manželku svobodnou ženu o deset a více let mladší. Oproti tomu svobodné ženy si většinou výrazněji mladší svobodné muže neberou. Jenom 13,5 % žen ve věku 40 a více let se vdávalo za o deset let a více mladší muže. Svobodní muži ve věku 20-24 let si potom o deset a více let starší ženy za manželky vybrali v necelých 6% případů. Zato svobodné ženy ve věku 20-24 let si doposud neženaté muže o deset a více let starší braly v 23 % případů.

Osoby v čele domácností a jejich partnerky podle typu domácnosti v roce 2016 (Obr. 4)
Zdroj: Šetření EU SILC, ČSÚ, 2016
Domácnost jednotlivce tvoří právě jedna osoba. Na rozdíl od cenzů zde nejsou zahrnováni podnájemníci, apod. Údaje jsou počítány za domácnosti, nikoli za osoby.
V roce 2016 bylo v čele domácností celkem 7 010 tisíc osob (myšleny jsou „hlavy domácnosti“ a jejich partnerky, neboť za hlavu domácnosti jsou považováni muži).

Tři čtvrtiny všech domácností tvořily úplné rodiny. Nejvíce osob bylo v úplných rodinách bez dětí (více než 40 %), na druhém místě potom figurovaly osoby v úplných rodinách s dětmi (necelých 35 %). Podíváme-li se na ženy v domácnostech jednotlivců, vidíme, že tvořily 20% ze všech domácností žen. V případě mužů v domácnostech jednotlivců byl tento podíl o pět procentních bodů nižší, tedy 15%.
Jak v případě domácností jednotlivců, tak neúplných rodin (v případě žen tvořily 8% ze všech domácností a v případě mužů toliko 4%), byla zřetelná převaha žen. V domácnostech jednotlivců činil podíl žen 60%, v neúplných rodinách představovaly ženy 70% všech osob v čele těchto domácností.

Domácnosti jednotlivců podle věku osoby v čele v roce 2016 (Obr. 5)
Zdroj: Šetření EU SILC, ČSÚ, 2016
Domácnosti jednotlivců jsou především domácnosti žen. Důležitým faktorem je i u nich ovšem věk.
Od věku 25 do 54 let se v domácnostech jednotlivců vyskytují častěji muži. Ve věkové kategorii 35-44 let tvoří dokonce 73% osob (o pět procentních bodů méně než v roce 2013) v čele domácností jednotlivců v tomto věku.
Ženy naproti tomu v domácnostech jednotlivců převládají až od důchodového věku, zejména potom od 65 a více let.

Ženy a muži v čele úplných rodin podle vybraných charakteristik (v %) v roce 2016 (Tabulka 1)
Zdroj: Šetření EU SILC, ČSÚ, 2016
Údaje jsou za osoby v domácnostech. V čele úplné domácnosti stojí pro statistické účely muž a jeho partnerka.
Úplnou rodinu bez dětí tvořily především ženy a muži ve věku 65 a více let. Oproti tomu v čele úplných domácností s dětmi stáli muži a ženy nejčastěji ve věku 35-44 let.
Zatímco v prvním případě se tedy jednalo hlavně o domácnosti penzistů, v případě druhém o domácnosti zaměstnanců. 71% mužů v čele úplných rodin s dětmi a 60% žen v pozici partnerek těchto mužů byli zaměstnanci. Značné generové rozdíly vidíme u osob v čele úplných domácností s dětmi v postavení osob samostatně výdělečně činných. Zatímco v čele těchto domácností představovali samostatně výdělečně činní u mužů 22%, v případě jejich partnerek se jednalo o pouze 9% podíl.

Diskuse:

Tazatel: Měl bych jednu otázku. Z Vašich údajů vyplývá, že v ČR reprodukce obyvatelstva nedostačuje, podobně jako v Rakousku. Můj dotaz je ten, zda vláda podniká něco proti tomu, jestli usnadňuje zakládání rodin? Často to jeou právě ekonomické důvody, proč se nezakládají rodiny. Má na to vliv i nějaká míra imigrace?
Palát: Takže co se týká podpory státu, ta je v současné době minimální. Jen se o tom stále mluví, co se pro mladé zvýhodní, ale nic víc. Nechci se vracet a chválit komunistickou éru, ale v těch 70. letech byla snadná dostupnost bydlení. Stavěly se sice panelové domy, ale bylo to pro mladé lidi dostupné. Znamená to, že si poměrně lehce to bydlení pořídili. To se po privatizaci všechno změnilo a získat pro mladé lidi bydlení je dnes velice obtížné. Je to dáno i tím, že jednotlivec na pořádnou hypotéku nedosáhne, musí na to být dva a oba musí vydělávat. Když mají děti, žena je na mateřské, jsou málokdy schopni tu hypotéku splácet. Jsou s tím veliké problémy, neboť ta podpora státu zde v podstatě není. Pouze například v některých městech se o to zasazují a budují sociální obecní byty, to jsou ovšem ojedinělé případy. Tyto byty bývaly po nějaké době placení nájemného za velmi rozumnou cenu prodány nájemníkům [to je případ například Města Újezda u Brna cca před 15 lety, pozn. red.], dnes už prakticky všechno takové skončilo. Dříve bylo možné, když mladí bydleli třeba u babičky, aby po její smrti ten byt získali. Dnes po změně zákona získají pouze bydlení na dva roky a poté tam majitel může nastěhovat kohokoliv jiného.
Hlaváček: Jen věcná poznámka, snad to nebude bráno jako chvála socialistického zřízení. Když jsme se brali (1982), byla žena díky svým rodičům již řadu let členkou bytového družstva a pět let po svatbě jsme svépomocí postavili byt, takže to spíš vypovídá o prozíravosti rodičů, nicméně za těchto podmínek to dostupné bylo.
Dubovan: Já bych chtěl připomenou, že existovala výhodná novomanželská půjčka, jejích podmínky byly pro mladé přijatelné a která se dala rozumně splatit.
Palát: Roli hrál i příspěvek po narození dítěte a podobně. Nechválím ten systém, jaký byl, ale možnost bydlení tam tehdy byla. Bohužel se všechno zprivatizovalo a novostavby jsou neúměrně drahé, zvláště ve velkých městech. Takže když je bydlení ve městech příliš drahé, snaží se lidé, kteří ve městě pracují, dojíždět z okolí, kde je snadnější to bydlení získat. – To souvisí s dalším problémem, kterým je vylidňování venkova. Jak to vypadá? Ve statistikách to nezachytíme. V Jihomoravském kraji jsou některé vesnice téměř vylidněné, žijí tam jen staří senioři, jejich děti tam jsou hlášeny, ale nezdržují se tam. Jsou tam vedeny v intencích našeho zákona podle trvalého bydliště, ale fyzicky tam z nejrůznějších příčin nejsou. Pak je i ten sběr dat značně problematický, protože i to sčítání lidu se provádí podle trvalého bydliště.
Szyszkowski: Jestli mohu doplnit maličkost, která je u nás. My bydlíme ve Slezsku, máme dostupná polská média a v posledních letech polská vláda, která je mimochodem od EU značně kritizována, že všechno dělá špatně, tak v posledních dvou, třech letech udělala pro rodiny hodně. Nevím jestli to víte, ale je tam například příspěvek na druhé a každé další dítě 500 zlotých. Oni tomu říkají 500+, tzn. že na každé druhé a další dítě dostávají každý měsíc 500 zlotých. Když to přepočteme na české koruny, jde zhruba o 3000 Kč na jedno a každé další dítě. To znamená, že loni a předloni byla v Polsku porodnost velmi zvýšená. V současné době se rozbíhá další projekt polské vlády, kdy staví pro mladé byty! Když jsem to předloni poslouchal, tak jsem si říkal: No než vy to uděláte... Ovšem už loni byly v některých městech byly dokončeny nějaké stovky bytů a v současnosti se staví stovky až tisíce. Mohl by to být příklad i pro nás, ovšem EU všechno kritizuje, že Poláci dělají všechno špatně.
Další věc, kterou jsem vypozoroval, je to, že z těch Poláků si vzali přiklad tuším Estonci nebo Litevci. Ten jejich příspěvek na děti není tak velký, je zhruba 30 nebo 50 €,což je asi poloviční částka proti Polákům, ale asi to tam časem bude také vidět.
Palát: U nás se také řeší ty příspěvky na děti, ale není to nic podstatného.

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2018