Hlavní strana Program Fotogalerie
Sborník ze semináře KAP Velehrad 2018
Dr. Bohdan Kalynyak
Já se pokusím hovořit o tendencích takzvané digitalizace na Ukrajině. Mám zkušenosti s počítačovou technikou od 70. let a bohužel mohu poskytnout svědectví o tendencích. Společnost reaguje na některé věci spíš v době, když jsou velké problémy. Podle mého názoru je zde chybějící zpětná vazba mezi vládou a obyčejnými lidmi, kteří jsou takzvaně dole. Mně se slovo digitalizace a digitalizovaná technologie hrubě nelíbí,a to proč? Máme takový určitý spor o částečkách digitalizace – uvědomme si totiž, že některé podobné myšlenky zde byly už za starého Řecka. Uvědomme si, že se díváme opravdu na obrovská množství dat, ať to je v průmyslu, digital technology, my prostě s takovým množstvím dat, která denodenně dostáváme, si nevíme rady. K tomu řeknu, co se dělo v Sovětském svazu v těch 70. letech, zejména na Ukrajině. Počítačová technika byla do podniků nuceně instalována ne proto, že by se měla modernizovat technologie, ale kvůli kontrole. Pro finanční úřad, pro vládu, pro účely správy atd., vytvářelo se mnoho programů, vkládalo se do toho mnoho peněz, které nic nepřinesly. V 90. letech se Sovětský svaz rozpadl a víme, co to bylo.
V 80. letech počítačová technika se dávala dokonce do škol, také podle zákona, ale pořád za tím byly ty staré komunistické myšlenky. Počítačová technika byla testována, zkoušena, ale začínalo se na přání inženýrů, některé úkoly byly zadávány státním podnikům shora. Přesto byl náš sektor od počátku docela funkční, dokonce fungovala kontrola výskytu zmetků a například televize byly úspěšně vyváženy do Polska a Československa. Ale ještě se vrátím k tendenci a kontrole. Díky tendenčnosti například dobré myšlenky amerických superpočítačů na Ukrajině z ideologických důvodů končily a naše dobré myšlenky byly občas nakonec využity v jiných zemích. Jiná situace byla pouze v oblasti vojenské, ale tam to bylo spojeno se státním tajemstvím. Takže technické vymoženosti byly využívány převážně armádou a to byl největší rozdíl ve vývoji v Evropě, USA a u nás. Vojenská technologie byla rozvíjena na úkor civilního sektoru. Takříkajíc natruc tomu do podniků pozvolna pronikala i ta počítačová technika a kvalita našich programátorů byla velmi vysoká, například můj tehdejší šéf dokázal sám napsat celou část BIOSu. V dnešní době takové osoby často nepotkáváme ani mezi profesory.
Poté, co se Ukrajina osamostatnila, průmysl včetně elektronického byl zničen a smýšlení není jako v křesťanském sociálním učení, že by všechno bylo vyráběno pro lidi, ale kvůli zisku. Zde je asi největší rozpor, který máme i na Ukrajině. Dělalo se něco na prodej, abychom něco získali, ale není jasné, zda to všechno potřebujeme. Jako za starých sovětských časů, kdy byly výrobky na skladech a nikdo je nekupoval, protože je kvůli jejich kvalitě nepotřeboval. Pokrok se však týká bank a jiných sfér, vzpomínám si, že asi před deseti lety k nám přijel profesor z Číny, platil v hotelu kreditní kartou a byl překvapen, že to ve Spojených státech trvalo tři minuty a u nás to bylo vyřízeno okamžitě. Takže některé věci fungují vzorově. – Jaké vidím další problémy: Proč hovořím o problémech s obrovským množstvím dat? Dovolil jsem svým studentům testovat internet s výsledkem tím, že pouze šest z nich dokázalo najít na internetu informaci, aby vyřešili svůj problém. Domnívám se, že tak to není možné, že to nejsou čistě digitální problémy, ale že jed o určitý stanovený cíl a motivaci k tomu, problém vyřešit. Proč nehovoříme o dějinách ekonomiky? O ekonomických vztazích, kdy se jedná také o daně? Jsou to věci které potřebujeme už od dob našich předků. Dnes šest osob sedí u stolu (třeba i mladé dívky), každá má mobilní telefon a vštšina se dívá na displej a říkají tomu, že to je příjemná pospolitost. A jaké jsou důsledky? Existují webové stránky pornografické i násilnické, všude je reklama na pornografii, která přece není potřebná, která na člověka doráží, aniž by si ji vyžadoval. To vidím jako negativní jev a je potřeba být na takové situace připravený. Jsou samozřejmě i stránky, sloužící poznání i pozvednutí ducha.
Ukrajina dnes není na takové úrovni digitalizace, jak bycho mohli uvažovat, ale myslím, že i zde, obdobně jako v jiných zemích, musíme vnímat několik bodů. Každý přece nemá ambice vlastnit nejmodernější chytrý telefon, ale stačí mu obyčejný. Funkce toho chytrého prostě využívají na velké obrazovce počítače. Proto telefon používají k telefonování a na fotografování mají fotoaparát, třeba i skvělý. Mnoho manažerů využívá tablety, podobně jako třeba řidiči autobusů. Krátce řečeno jde to vcelku dobrým směrem, ale některé věci se na cestě ztrácejí. Koneckonců většina nových technologií je kupována v zahraničí, i když jsou u nás také šikovní lidé, kteří umí programovat. Ti ale často studují a následně pracují v zahraničí.