Hlavní strana   Program   Fotogalerie

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2018

Mag. Olinda Marques

Já budu hovořit spíše o svých zkušenostech v rodině jako matka i jako vedoucí skupiny Hnutí křesťanských pracovníků. V neděli většinou jezdíme k rodině mého manžela, je to asi 100 km autem a vždy při ní bylo náročné udržet děti v klidu. Každou chvíli se ptaly kdy už tam budem, ale v poslední době jsem si všimla, že ta cesta už není tak komplikovaná, ale na druhou strany jakoby smutnější. Děti sedí vzadu v autě a jsou často zticha, hlavy skloněné, starší v ruce mobil, nejmladší tablet a pro nás to začíná být těžké, přitáhnout, upoutat jejich pozornost například k tomu, co po cestě vidíme.

Žijeme v digitálním světě a můžeme to vidět i na takových drobných příkladech, jak jsem zrovna uvedla. Osobně nevidím žádný problém v tom, když jsou děti v kontaktu s novými technologiemi. Problémem je ale to, že mnoho dětí a teenagerů přestává dělat přirozené činnosti pro jejich věk a jsou stále jen na počítači, tabletu nebo mobilu, už si nehrají s ostatními dětmi, s přáteli venku, v zahradě a mnoho z nich u nás v Portugalsku veškerý volný čas ve škole i jinde tráví buď na mobilu nebo na sociálních sítích. Dokonce i moje děti – mám tři, od 7 do 14 let – mluví u YouTuberech, kteří mají miliony podporovatelů po celém světě. Oni to vidí jako model pro jejich budoucí práci. Často o tom mluvíme s ostatními rodiči a všichni říkají to stejné. Upozorňuji, že nemám nic proti existenci sociálních sítí a nových technologií, věřím, že většina věcí, které lidé vynaleznou, není špatná. Problém je ve způsobu, jak se s novými technologiemi popere společnost a rodina. Jako matka, kteřá si přeje být přítomná v životech svých dětí, kteřá věří v důležitost úlohy rodičů v jejich životech, se ptám: Jak jim můžeme pomoci vyrůst ve světě, ve kterém již nyní dominují tyto moderní prostředky a tím pádem skutečně důležité hodnoty zůstávají stranou. V Portugalsku jsem častokrát viděla děti v restauraci i doma, které, aby zůstaly v klidu, potichu, dostanou telefon nebo tablet. Je to prostředek naší doby a špatné na to je to, že když se rodiče nemohou v klidu najíst, když děti nemají v ruce tablet, nebo když děti nazírají pouze přes obrazovku a jinak nevědí, co by měly dělat. Z vlastní zkušenosti si myslím, že je důležité používat tyto prostředky jen v některých, výjimečných situacích. Nejde ale o to přestat tyto technologie používat, zakázat, ale spíš musíme společně s dětmi nastavit pravidla, kdy si mohou tato zařízení zapnout a kolik času si na nich mohou hrát. Další věc je, že já společně s manželem jsme určili, že naše děti nesmí uvádět nesprávný věk, když se přihlašují na sociální sítě, jako je FaceBook nebo Instagram. Musí prostě počkat, třeba i dva, tři roky, ale nesmí lhát o svém věku. Nejdřív si stěžovaly, že to není fér, protože všichni jejich kamarádi už na těchto sociálních sítích jsou, ale teď už tomu rozumějí. Je to princip. Důležité je, že když se doma dohodně nějaký časový rozvrh, tak jej musí dodržovat nejen děti, ale také my, rodiče.

Další tip – čas k jídlu je čas, kdy se má rodina sejít, jíst a mluvit spolu a tablety a telefony nejsou součástí těchto drahocenných momentů a neměly by na stole vůbec být.
Pak se často mluví o tom, jak mají děti trávit svůj volný čas. My žijeme v malé vesnici a i tam nacházíme obrovskou nabídku mimoškolních aktivit, jako jsou různé sporty, hudební kroužky a podobně. Naše děti nejsou doma žádnou výjimkou, mají těchto mimoškolních aktivit spoustu. Některé z těchto činností jsme jim určili my, některé si vybraly samy. Někteří lidé říkají, že děti pak nemají žádný volný čas: To je pravda, ale na druhou stranu když nemají tyto mimoškolní činnosti, které jsou pro ně užitečné, protože jim pomáhají vzdělávat se, tvořit integrální lidskou bytost, pokud by tyto činnosti neměly, tak by jen stále visely na tabletu nebo telefonu. Ty aktivity našich dětí musí být samozřejmě v souladu s křesťanským učením. Musíme zajistit, aby děti vyrůstaly s křesťanskými hodnotami tak, aby z nich vyrostly skutečně lidské bytosti. Role rodičů je otevřít jim tolik dveří, jak je jenom možné, aby si děti mohly svobodně vybrat, co pro ně bude v budoucnu nejlepší.
Děkuji vám.