Velehrad 2017 - Lenka Lajsková

Lenka Lajsková

J. A. Komenský a jeho vliv na vzdělanost

Motto: „Celý náš život pod sluncem je školou Boží, ve které se (třebas by někdo žil tisíc let) vždy vyskytne, čemu bychom se učili.“ Ventilabrum sapientiae (Věječka moudrosti) § 11.

J. A. Komenský1 patří k nejvýznamnějším osobnostem našich dějin. Hlavní snahy Komenského, výchovné i všenápravné, znamenají cenný přínos světu i národu. Komenský - jeden z nejgeniálnějších mužů své doby - nevěnoval své síly a schopnosti boji o moc a intrikaření, nýbrž všechno své úsilí nasměroval k duchovním hodnotám. Hájil práva svědomí, hlásal lásku k pravdě, zaměřil vše k nápravě společnosti, ze které by měli prospěch všichni.
Je potěšující, že pro většinu současných pedagogů představují pedagogické názory Komenského tu nejvyšší autoritu, která je stále inspiruje v jejich nelehké výchovné práci s dětmi a mládeží. Komenský je stále oprávněně chápán jako tvůrce moderního školství včetně plánů na zřizování škol vedených jasnými metodami, vybavených dobrými učebnicemi, jež usnadní studium věd a pozvednutí mravnosti a zbožnosti. To vše byla součást promýšlených základů zcela nové výchovy. Komenský se jako jeden z představitelů české reformace ve své tvorbě neuzavíral konfesijně, čerpal i z katolických autorů (např. z renesančních autorů N. Cusana, T. Campanelly a jiných).

Jaká byla životní pouť tohoto všestranného myslitele?
J. A. Komenský se narodil 28. března 1592, měl 4 starší sourozence. Rodina se hlásila k Jednotě bratrské. Nemáme přesný literárně historický doklad, kde se Komenský narodil. Rodina vlastnila mlýn v Nivnici a dům v Uherském Brodě. Ve 12 letech malý Jan osiřel. Starší sestry měly už své rodiny, a tak se sirotka ujala teta ze Strážnice. Zde Jan chodil do školy. Nadaný student se dostal v roce 1608 na střední bratrskou školu do Přerova a v 19 letech se vydal na další studia do Německa. Po návratu ze studií učil na bratrské škole v Přerově, kde byl před lety sám žákem. Jeho hlavním cílem bylo využít získaných vědomostí ve prospěch vlasti a Jednoty bratrské. Komenský si uvědomoval špatný stav školství a chtěl ho zlepšit. Volné chvíle využíval k vlastnímu vzdělávání a sbíral zároveň látku k první české encyklopedii, Divadlo veškerenstva věcí. V r. 1616 se stal knězem a kazatelem Jednoty bratrské. Komenského život změnila do té doby největší evropská válka, která trvala 30 let. Zahájila ji v roce 1618 známá pražská defenestrace (z okna královské kanceláře byli vyhozeni významní císařští úředníci) a následné povstání české šlechty a zástupců měst proti nadvládě Habsburků. V té době žil Komenský ve Fulneku, kde byl učitelem místní školy a kde také založil rodinu. Jeho první ženou se stala Magdalena Vizovská. Ve Fulneku se věnoval i dospělým obyvatelům: učil je včelařství, vybízel k pracovitosti, trpělivosti a snášenlivosti. Škola ve Fulneku vzkvétala, vyučování často probíhalo přímo v přírodě. V roce 1620 došlo k porážce vojska českých stavů na Bílé hoře. Brzy po bělohorské bitvě vtrhlo do Fulneku císařské habsburské vojsko. Zpustošilo město a s ním i budovu školy. Komenský musel uprchnout a podle místních pověstí se až do konce roku 1621 skrýval na různých utajených místech. Počátkem roku 1622 postihla J. A. Komenského osobní tragédie. V Přerově zemřela jeho manželka Magdalena i oba malí synové - patrně na morovou epidemii. Sám Komenský se v té době skrýval, protože jako kněz pronásledované Jednoty bratrské mohl být zatčen a vydán císařským vojákům. Na několik let se ukryl ve východních Čechách na panství Karla staršího ze Žerotína (významný moravský šlechtic, politik, spisovatel) v Brandýse nad Orlicí. Odpůrci Komenského alespoň veřejně spálili na náměstí ve Fulneku jeho knihovnu s některými rukopisy. Komenský v roce 1623 napsal své proslulé dílo Labyrint světa a ráj srdce.2

V roce 1624 se Komenský oženil s druhou manželkou Marií Dorotou Cyrillovou. Žili spolu 24 let, postupně měli tyto čtyři děti: Dorotu Kristinu, Alžbětu, Zuzanu a syna Daniela. Komenský se v této době stal významným představitelem Jednoty bratrské. Hodně cestoval, aby pomohl připravit emigraci členů Jednoty bratrské, protože pronásledování nekatolíků sílilo. Úspěchy císařských armád vedených Albrechtem z Valdštejna upevnily postavení císaře Ferdinanda II. Habsburského. Císař v roce 1627 nařídil nekatolíkům buď vystěhovat se do šesti měsíců ze země, nebo přestoupit ke katolictví. Komenský se svou rodinou opouští vlast a společně s dalšími odchází v roce 1628 do města Lešno v Polsku. Odchodem Komenského do vyhnanství se uzavřelo jedno významné období v jeho životě a díle. V Lešně strávil během tří dlouhodobých pobytů celkem 19 let života a toto město se stalo jeho druhým domovem. Zejména jeho první, nejdelší pobyt v letech 1628 – 1641, byl velmi úspěšný. Komenský zde začal vyučovat na vyšší bratrské škole, připravoval učebnice a napsal další díla.

V roce 1632 se stal biskupem Jednoty bratrské. Dopisoval si se vzdělanými lidmi, kteří se zabývali podobnými myšlenkami a snahami na zlepšení vzdělávání a celé lidské společnosti. Komenský přijal nabídku anglických stoupenců, aby načas pracoval v Anglii a pomohl uskutečnit plány na zlepšení školství a vědy. Do Londýna přijel koncem září roku 1641. Avšak občanská válka v Anglii roku 1642 zabránila v provedení zamýšlených reforem. Výsledkem anglického pobytu bylo mimo jiné vynikající dílo Via lucis. V této době se o Komenského práci začala zajímat řada významných osobností3. Komenský přijal nakonec nabídku Švédů, kterou zprostředkoval nizozemský obchodník a zbrojař Ludvík de Geer. Komenský měl pro Švédsko navrhnout reformu školství. Zároveň doufal, že by Švédové mohli nejvíce přispět k osvobození českých zemí od Habsburků. Na doporučení Švédů se usídlil v městě Elbląg. Zde pracoval s několika pomocníky na učebnicích pro školy. Když odevzdával ve Švédsku vypracované učebnice, využil této příležitosti k tomu, aby osobně požádal švédskou královnu Kristinu o podporu pro svůj národ a církev. Rok 1648 byl pro Komenského rokem těžkých zklamání. Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku, ukončil také politické naděje Jana Amose. Konec třicetileté války neosvobodil české země od nadvlády Habsburků a tak se čeští uprchlíci nemohli vrátit zpět do vlasti. Komenský byl velmi zklamaný.

V roce 1650 vydal v Lešně spisek s názvem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské4. Komenský se vrátil ze Švédska do polského Lešna - hlavně kvůli své těžce nemocné manželce. Po smrti své druhé manželky zůstal Komenský sám s dospělými dcerami a malým synkem. O malého chlapce pečovala dcera bratrského kazatele Jana Gajusová, která se pak stala třetí ženou Komenského. Komenského velmi potěšil šťastný sňatek dcery Alžběty s jeho blízkým spolupracovníkem Petrem Figulem Jablonským. V roce 1650 odešel Komenský na pozvání knížete Zikmunda Rákócziho do Sedmihradska5, aby zde zlepšil školství, především gymnázium v Blatném Potoku. V Blatném Potoku napsal mnoho vynikajících děl. Studenty nejvíce zaujal, když pro potřeby výuky napsal několik výchovných divadelních her, ve kterých mohli hrát místo herců. Soubor her vydal pod názvem Škola hrou. Náhlá smrt knížete ale Komenského pozici oslabila a tak se roku 1654 rozhodl vrátit do Lešna. Po vytvoření velké protihabsburské koalice (složené z Anglie, Švédska a Sedmihradska) v letech 1654 - 1655 začali čeští exulanti v Polsku opět věřit, že by mohla nastat vhodná doba na vyřešení české otázky. Za tento přístup byli prohlašováni katolickou veřejností za zrádce. Švédové utrpěli v Polsku první porážky a začali ustupovat. Výsledkem napjatých vztahů bylo pak i vypálení Lešna v roce 1656 a tím i zničení centra Jednoty bratrské v Polsku. Komenský zachránil sotva svůj život a životy členů své rodiny. Pro Komenského bylo také velmi bolestné, že při požáru Lešna přišel vedle majetku i o své rukopisy. Po zkáze Lešna musel Jan Amos hledat nové útočiště. Přijal pozvání obchodníka Vavřince de Geera do Amsterdamu v Nizozemí, které se mu stalo posledním domovem. Od roku 1656 získal Komenský z rozhodnutí městské rady pravidelný příjem a dotace na dokončení svých spisů. Ani naděje na návrat do vlasti Komenského neopustila. Po zhroucení všech nadějí na změnu politické situace ve střední Evropě začal stále více věřit proroctvím, především svého bývalého spolužáka Mikuláše Drabíka, které postupně vydával tiskem. Proroctví byly v tehdejší době velmi oblíbené. Komenský jimi chtěl burcovat evropské svědomí proti útlaku náboženské a národní svobody. J. A. Komenský rovněž nepřestával pracovat na svém nejrozsáhlejším pansofickém (vševědném) díle, které nazval Obecná porada o nápravě věcí lidských. Celý život usiloval o to, aby každý člověk byl poučen o dosavadním pokroku vědy a společenského rozvoje. Sám také obdivoval technické vynálezy.

Komenský se musel na sklonku života vyrovnat i se smrtí svého blízkého spolupracovníka a zetě Petra Figula, který po sobě zanechal vdovu (dceru Komenského Alžbětu) a pět nezaopatřených dětí - Komenského vnoučat. O ně měl Komenský největší starost. J. A. Komenský zemřel uprostřed práce na nedokončeném díle ve věku 78 let dne 15. listopadu 1670. Byl pohřben 22. listopadu v Naardenu. V letech 1935 až 1937 upravila naše republika bývalý kostelík na důstojnou hrobku.

Jaké byly vlastně Komenského názory na vzdělávání a vzdělanost?
Komenský viděl v dětech příslib lepší budoucnosti: „Zdají-li se ti dítky něčím špatným, nehleď na to, co jsou nyní, ale co mají býti a poznáš jejich důstojnost. Jsou zrozeny jmenovitě k tomu, aby byly po nás nejen obyvateli světa, pány a vladaři povrchu zemského, úředníky a Božími správci mezi jinými tvory…“6 Komenský byl přesvědčen, že přední péče má být věnována duši a mysli, aby byla zdárně a ušlechtile vedena. Dle Komenského má být mládež vedena k víře, mravům a ctnostem, ke znalosti jazyků a všelijakých lidských umění a to přesně v tomto pořadí. „Kdo má mládež prospívající v tom trojím, ten má ve svém domě ráj…“7 Nejlepší a ověřenou výchovnou metodou je příklad: „Pán Bůh dal dětem opičí povahy, tj. jakousi chtivost dělati všecko, co vidí dělati jiné, takže kdyby se mladému člověku nikdy nic neporoučelo a neoznamovalo, jen když on vidí a slyší, co jiní dělají, zvykne dělati totéž týmž způsobem.“8 Ovšem také dodává, že “bez kázně výchova býti nemůže“ a „neštěpovaný strom nemůže nésti štěpované ovoce“.9

Komenský kladl silný důraz na svobodu člověka, snášenlivost, lidskost a spravedlnost pro všechny. V jeho dílech nalézáme smysl pro harmonii ve vztahu lidí ke světu, smysl pro kázeň a řád. Také ve své Vševýchově hájí Komenský zásadu, aby „člověk byl vzděláván klidně a vlídně k dobrovolné dokonalosti a vytrvalosti v dobru, až k spolehlivému výsledku.“10 Komenský tento názor obhajuje tím, že pro dosažení těch nejušlechtilejších výchovných cílů se nesmí vzbuzovat u dětí nechuť drsností a donucovací násilností, raději se má mírností a vlídností vzbuzovat dobrovolná ochota a horlivost. Ve své publikaci Didaktika analytická obhajuje Komenský svůj názor na lidské vrozené schopnosti. Děti by neměly být k žádné činnosti nuceny násilím, to ubíjí v dětech motivaci. Příliš autoritativní učitelé a vychovatelé jsou vlastně nepřáteli lidské přirozenosti a touhy po svobodné vůli, nejsou předurčeni k povznášení a zušlechťování. A jaké nachází Komenský východisko? I to je naplněno harmonií: „…vše nechť je vykonáváno s otcovskou laskavostí. Aby žák pociťoval, že je milován a neměl příčiny k nedůvěře. A tmelem lásky aby byla láska a pobídkou k píli sám vřelý vztah věcí a osob. K tomu míří celé odůvodnění naší kázně.“11 Komenský vidí jednu závažnou překážku ve výchově: „špatné příklady mravů a názorů, které pronikají k mládeži a strhují ji na křivou cestu“.12 Právě ve špatném vlivu okolí - „bloudících a hřešících“ - vidí Komenský příčinu, proč nelze vždy přes veškerou snahu „mládeži vštípit s bezpečným ziskem pravdu a dobro“.13 Především rodiče by měli vést své děti pozitivních vlastností. Tyto ctnosti Komenský ve svém díle Informatorium školy mateřské pečlivě vyjmenoval14, stejně tak i další praktické dovednosti: základy řemesel, péče o zvířata a domácnost, základní znalost o fungování světa atd.

Komenský nahlíží na člověka jako na nejdokonalejšího tvora na zemi, který musí vše poznat prostřednictvím pečlivého učení a cvičení. Podobně jako příroda koná vše v čase k tomu určeném, nejdříve vytváří obrysy a pak buduje podrobnosti, stejně tak je třeba dle Komenského názoru přistupovat k výchově a vzdělávání dítěte. To vše dokud není věc zdárně dokončena – člověk nechť se učí a vzdělává, až se z něho stane osvícený a mravný jedinec. Z logiky věci tedy vlastně vyplývá, že se jedná o proces celoživotní. Tento proces by měl být spojován s rozmanitostí: „Lidská přirozenost se těší z rozmanitostí, stále stejné se jí protiví. Poněvadž jí totiž byla dána schopnost vnímat nekonečné a proto se nemůže nasytit pouze jedinou věcí nekonečnou… Hry obzvláště lidskou povahu těší (především v mladých letech), což ukazuje celý dětský věk, oddaný hrám a požitek z žertů a jiných druhů duševního rozptýlení, provázející nás po celý život.“ Komenský chápe výchovu jako nedělitelný celek, jako spojitost výchovy rozumové, mravní a tělesné. Škola je pro něho „dílnou lidí“, tj. místem, kde se všestranně pěstuje a rozvíjí dětská osobnost. Pro Komenského je výchova vnitřní proměnou člověka, je to obrat, který je nutno provést, aby se stal vskutku člověkem. Výchova je cestou, jak člověka vyvést z bloudění a navrátit jej na cestu skutečného řádu. Člověk by měl mít v životě nasazenu „ohlávku srdce a uzdu rozumu“.15 Komenský zdůrazňuje všestranné všeobecné vzdělání, na které navazuje odborné vzdělávání. Stejně tak zdůrazňuje reálné vzdělávání před verbálním. Tvořivá činnost, lidská práce se Komenskému stala rozhodujícím faktorem v nápravě jednotlivce, společnosti, světa.

J. A. Komenský po celý svůj život usiloval o všestrannou nápravu člověka na základě vzdělání a výchovy, hledal způsob sjednocení veškerého lidského vědění, sociální spravedlnost, zajištění míru na celém světě. Za svého života proslul Komenský ve světě a stále společností oceňován nejen jako teoretik pedagogiky a autor proslulých učebnic, ale také jako univerzální myslitel, filozof a vědec.

Prezentace:

Poznámky:

1 V osobnosti J. A. Komenského (1592 – 1670) se spojil velký pedagog a zakladatel moderní výchovy, filozof, teolog, jazykovědec, kartograf, přírodovědec a společenský myslitel 17. století. Uplatňoval požadavek všeobecného vzdělání pro všechny. Patří k nejvýznamnějším představitelům české a světové vzdělanosti. Jeho dílo je dodnes předmětem obdivu odborníků celého světa, a to nejen pedagogů. Po celý svůj život usiloval o všestrannou nápravu člověka na základě vzdělání a výchovy, hledal způsob sjednocení veškerého lidského vědění, sociální spravedlnost, zajištění míru na celém světě. Zdůrazňoval též svobodu člověka, snášenlivost, lidskost a spravedlnost pro všechny. Je nazýván Učitelem národů.

2 Jedná se o alegorické dílo - první část, Labyrint světa, je alegorií (jinotajem) poutníka procházejícího městem, které představuje svět. Zobrazuje lidské sobectví, přetvářku, nenávist a nepřátelství ve všech stavech a povoláních. Druhá část, Ráj srdce, je protikladem ke lži, násilí a špatnostem světa. Z ráje srdce lze znovu vyjít s láskou do světa a uskutečňovat zlepšení lidských vztahů.

3 Ve výčtu těchto osobností by neměli chybět např. francouzský kardinál Richelieu, sedmihradský knížecí rod Rákócziů a dokonce i Američané, kteří mu nabídli místo rektora Harvardské koleje.

4 V tomto díle, jakési závěti – kšaftu, vybízí Komenský český národ, aby si vážil Kralické bible (pořízené koncem l6. století Jednotou bratrskou), bránil pravdu, řád a kázeň, žil ve svornosti a lásce, pečoval o rodnou řeč a o stále lepší vzdělávání mládeže. Nakonec Komenský vyjádřil víru, že přijde doba, kdy si bude český národ opět svobodně vládnout.

5 Historická země rozkládající se v dnešním Rumunsku

6 Komenský zde líčí obyčej německého učence a reformátora Filipa Melanchtona, který při každém příchodu do školy uctivě zdravil rozjívené žáčky: „Nedívám se na ně, jak a čím jsou, ale k čemu jsou určeni.“ Komenský maminkám – Informatorium školy mateřské, Vydavatelské oddělení YMCA, Praha 1947, s. 10.

7 Komenský maminkám – Informatorium školy mateřské, Vydavatelské oddělení YMCA, Praha 1947, s. 17.

8 Tamtéž, s. 57.

9 Tamtéž, s. 60.

10 Komenský, J. A.: Vševýchova, Státní nakladatelství, Praha 1948, s. 65.

11 Komenský, J. A.: Didaktika analytická, Samcovo vydavatelství, Praha 1946, s. 94.

12 Komenský, J. A.: Vševýchova, Státní nakladatelství, Praha 1948, s. 68.

13 Tamtéž, s. 68

14 Komenský maminkám – Informatorium školy mateřské, Vydavatelské oddělení YMCA, Praha 1947, s.22 – 23.

15 Volně citováno z kapitoly Všeučitelství v publikaci J. A. Komenského Vševýchova (Státní nakladatelství, Praha 1948, s. 129 – 130). Komenský se zde zabývá lidmi, kteří se vzpírají lepšímu poznání. Člověku je ale vrozena touha po dobru, to by měl bezpečně získávat, vlastnit a užívat plné moudrosti.

Sborník ze semináře KAP Velehrad 2017