Hlavní strana Program Fotogalerie
Doc. Ing. Lidmila Němcová CSc.
Velmi důležitá transdisciplinární konference se konala na Aristotelově universitě v Soluni (Řecko) ve dnech 2.a 3. září pod názvem «Integrální ekologie jako nová cesta k usmíření». Významným způsobem nad ní převzali trojí záštitu papež František, ekumenický pravoslavný patriarcha Bartoloměj a arcibiskup z Canterbury Justin Welby. Poselství prvních dvou přednesli zvláštní pověřenci, zatímco vedoucí představitel anglikánské církve se s konferencí spojil prostřednictvím telekonference.
Konference se zúčastnilo kolem 50 osob z 15 zemí (také mimoevropských), a to jak laiků, tak duchovních:
byli to mj. inženýři, architekti, sociologové, politologové, právníci, ekonomové a theologové. Organizátory
byly AIESC (International Association for Christian Social Teaching - Mezinárodní asociace pro křesťanské
sociální učení - www.aiesc.net), SRCRC (Social Research Centre for Religion and Culture - Sociálně-výzkumné
středisko pro náboženství a kulturu na Aristotelově univerzitě) a CEMES (Centre for Ecumenical,
Missiological and Environmental Studies – Středisko pro ekumenická, misionářská a environmentální
studia -www.cemes.weebly.com), s podporou nadace Renovabis a Aristotelovy univerzity.
Diskuse se přirozeně opíraly o papežskou encykliku «Laudato Sí» a o skvělý text «Svědectví Církve v dnešním světě» přijatého Posvátným synodem pravoslavné Církve (oba dokumenty z června 2016), ale rovněž o přínosné příspěvky z různých oborů. Důraz se kladl na skutečnost, že ekologické problémy nemohou být řešeny izolovaně. President AIESC Paul Dembinski naléhavě vyžadoval, abychom v našem snažení o integrální ekologii postoupili «za meze ekologie», a Rev. profesor Chrysostom Nassis z Aristotelovy university dodal, že taky v ekologických otázkách musíme jít «za hranice módních sloganů». Prof. Christos Tsironis považuje integrální ekologii za «dynamickou a mnohotvárnou odpověď na dramatické výzvy Země a chudých, plnou nadšení a odpovědnosti». Prof. Petros Vassiliadis trvá na nutnosti jít za hranice lidských práv v respektu k životnímu prostředí a dovolávat se přitom odpovědnosti lidstva. Děkan theologické fakulty Aristotelovy univerzity profesor Miltiadis Konstantinou uzavírá, že «je nezbytná radikální změna sociálních struktur, musíme bojovat proti konzumnímu životnímu stylu a tak aktivně působit v samém srdci společnosti».
Význam této ekologické angažovanosti všech křesťanů je nedocenitelný. Narůstá možnost, aby právě
křesťané poskytli záchrannou inspiraci na místní i na globální úrovni tam, kde politikové selhali ve světě,
který se ocitl v krizi. Při sledování tohoto cíle se můžeme spolehnout na pravoslavnými uznávaný princip
«usmíření» (člověka s Bližním, se Stvořením a s Bohem) stejně jako na odhodlání budovat «civilizaci Lásky»
-tak drahou Pavlu VI. a sv. Janu Pavlu II. - totiž na respekt civilizace k důstojnosti lidské osobnosti,
a to ve všech oblastech včetně jejího eschatologického životního povolání.
Po soluňském shromáždění si můžeme jen přát, aby se o inspiraci křesťanských církví, přenášenou
především laickými odborníky, v brzké budoucnosti podělila a dále ji rozšiřovala také jiná náboženství.
Historická soluňská konference je vskutku především mocnou výzvou naděje.
Z vydaného francouzského a anglického znění přeložil Dr. Václav Němec
Praha, 7. září 2016.auth.gr; pawel.dembinski@unifr.ch