Hlavní strana Program Fotogalerie
Helmut Skala (EZA)
Mám vděčnou úlohu popsat vám v deseti minutách činnosti EZA k naší tématice. Pokusím se o to. My jsme už slyšeli tu definici trvalého rozvoje, totiž uspokojování potřeb současnosti, aniž by tím byly ohroženy potřeby budoucích generací. Jsme v Evropě konfrontováni s nezaměstnaností mládeže, a to až 60%. Je velice těžké těm takto postiženým mladým lidem vysvětlovat trvalost a ochranu životního prostředí, to znamená trvalost, kde ta definice začíná u současnosti a my se musíme pokusit jako zastupci křesťanských zaměstnanců odstraňovat skandály, které se v Evropě dějí. V Rakousku a Německu máme nezaměstnanost ještě relativně nízkou 6-8%, ale i těch 6% je mnoho. Mladí lidé mají právo na to, aby si mohli zajistit do budoucna důstojný život. A je zcela jasné, že jsou národní ekonomiky, které mají dobrou úroveň vzdělání a profesní kompetence a to umožňuje lidem lepší přežití, než v zemích, kdy tyto kompetence a ta vzdělávací zařízení nejsou. Existuje z historie celá řada případů. Německo, Rakousko i jiné země se po 2. světové válce velice rychle zotavily, protože jejich obyvatelstvo bylo vzdělané a bylo vybaveno kompetencemi. Jeden významný ekonomický poradce Oser to jednou formuloval velmi výstižně citátem ze Starého Zákona: „Jehova řekl Noahovi: Jdi a postav archu z cedrového dřeva“. Oser to neformuluje jako teolog, ale jako ekonom. Řeklo se to snadno, ale postavit archu - to už musí člověk něco umět. Co tím chce říci? Vědění je velice důležité, ale stejně důležité je také něco umět. To se dá převést do politiky, díky iniciativám EZA a jiných organizací a křesťansky orientovaných poslanců Evropského parlamentu - ti všichni to mohou ovlivnit.
Před 10 lety bylo cílem vybudování společnosti vědění. Dnes se v EU hovoří o budování společnosti, která něco umí, a to se ubírá směrem k profesnímu vzdělání. EZA se po více než tři léta tomuto tématu věnovala a tehdy naše generální sekretářka Roswitha Gottbehüt , která je dnes mezi námi, přišla s myšlenkou, aby EZA toto téma sledovala i nadále. Konaly se pak tři semináře společně s rakouskou společností, která organizovala semináře napříč Evropou, kde se probíraly tyto otázky mladých, aby se ukázalo odpovědným politikům, aby jim byly jasně předloženy naše návrhy, požadavky. Z těch 18 požadavků tam vznesených, bych rád vyzdvihl jediný: Řada zemí konstatovala, že profesní vzdělávání, praktická práce, je brána jako něco druhořadého. Musíme se snažit o maturitu, akademickou dráhu, univerzity. OECD zde jde zcela opačnou cestou. Například v Německu a Rakousku je stále nízká kvóta akademiků, přičemž tyto země ale mají i nízkou kvótu nezaměstnanosti. Myslím, že to je to rozhodující. Podceňování praktické práce je cesta, kterou musíme zavrhnout. Tito lidé snad zapomínají na to, že Ježíš Kristus nenavštěvoval ani gymnázium, ani neměl akademický titul, nýbrž byl dobře vzdělaným řemeslníkem. O to půjde v budoucnosti: odklonit se od paradigmatu krátkodobých úspěchů směrem k dlouhodobým předpokladům a cílům, které je třeba dosáhnout, abychom měli lidi, kteří jsou již dnes na pracovním trhu žádáni. Jde zde i například o tzv. Green Jobs, kterým byla věnována pozornost, které v sociálním tržním hospodářství mají zvláštní význam. Stejně tak se musí projevovat rýsující se změna profesních oblastí obrátit se k digitalizaci nejen ve výrobní oblasti, ale i v jiných sektorech, zejména v poskytování služeb.
V posledních 20 letech dochází i k dalšímu problému - italský kolega se toho krátce dotkl - to je otázka migrace. Je to samozřejmě zcela jiná kapitola, ale to všechno bude v budoucnosti dále ztěžovat naše rozhodování, zvláště v politické oblasti, kde je nebezpečí, že dojde k určitému rozštěpení a nesolidaritě, kdy bude společnost rozštěpena, což se bude přenášet až do rodin. V neposlední řadě jako zástupci zaměstnanců nemíme ztrácet z očí to, že vzdělání je mnohem více, než zprostředkovávání vědomostí a dovedností. Musíme k tomu využívat každou formu vzdělání, profesního vzdělání a hospodářské etiky.
Diskuse:
Smutný: Od začátku semináře vnímám jeden velký paradox: Na jedná straně velká nezaměstnanost mladých lidí
a na druhé straně velkorysá migrační politika zejména Německa, kde je dnes milion běženců. V našem rozhlase
jsem zaslechl, že potřebu pokrytí pracovní síly v německém průmyslu z těch běžensů naplnilo pár tisíc.
Proč nedojde k nějakému řešení, aby nezaměstnaní mladí lidé, zejména v části jižní Evropy, mohli zapojit
do pracovního procesu?
Skala: Problémem je, že EU selhala ve zcela rozhodujícím sektoru. Je to dobrá organizace, instituce,
dokud máme hospodářský růst, kdy si každý mohl brát z toho společného talíře, tak to výborně fungovalo.
Přišly ale první problémy jako finanční krize z Ameriky a Evropa byla najednou bezmocná. To druhé a zcela
rozhodující bylo, když Rakousko hlasovalo, zda má být integrováno do EU (já jsem hlasoval ano a vedly mě
k tomu nikoliv ekonomické, ale bezpečnostní důvody). A tady EU zásadně selhala, protože není schopna vytvořit
fungující systém vnější hranice a vést cílenou a kontrolovanou přistěhovaleckou politiku. Zde by se to mělo
provádět všechno společně a solidárně, aby ti lidé, kteří k nám přicházejí, se rozumně snažili o dlouhodobou
integraci, protože krátkodobá integrace je utopie. Pokud nám někdo tvrdí, že uprchlíci ze Sýrie jsou hotoví
lékaři, architekti a podobně, je to samozřejmě iluze. Znamená to velice dlouhou cestu a především nejen
pro nás v Evropě, ale znamená to novou skromnost i pro ty, kteří k nám přicházejí a žádají o pomoc.
I pro tyto se musí vyžadovat odpovídající skromnost.