Hlavní strana Program Fotogalerie
Paolo Ricotti (ACLI)
Především velké díky za organizaci, za tuto příležitost. Zatupuji zde křesťanská sdruženi italských pracujících (ACLI), sdružení z celé Itálie, ale i některých dalších zemí na celém světě. Jsem z provincie Milano, stejně jako většina mých kolegů zde. Máme 20 000 členů, ale kromě italských sdružení křesťanských pracujících (ACLI) máme také různé podniky, k nám přidružené spolky a jen v oblasti Milána máme na 400 sociálních spolupracovníků. Společně se setkáváme a pomáháme lidem, kterých je v milánské oblasti na 400 000 i dalším. Je to práce, která se týká více témat na úrovni lokální až mezinárodní. A to je naším cílem, pomáhat a zabývat se pohledem lokálním až globálním.
Co se týká udržitelného rozvoje, v posledních letech se naprosto jasně projevuje neudržitelnost dosavadního sociálního, hospodářského i ekologického stavu a trendu. V současné době je propastný rozdíl mezi bohatými a chudými, ještě větší, než byl před 30 lety a o tom právě hovoříme. Novinkou je fakt, že stále větší rozdíly jsou nejen mezi zeměmi, ale i uvnitř jednotlivých zemí. Te je hlavní fenomén posledního desetiletí, který překlesluje mapu chudoby a nerovnosti. A přitom to je už nějaký čas, co jsou součástí našeho slovníku pojmy jako udržitelnost, rozvoj lidstva a sociální spravdlnost.
Slejdy jsou v angličtině, je na nich syntetické shrnutí. Pojem trvale udržitelného rozvoje vznikl původně ve Zprávě Brundtlandové v roce 1987 v úzké souvislosti s tématem tehdejší doby, kterým byl trvale udržitelný rozvoj, uspokojucích potřeby přítomnosti, aniž by byla ohrožena schopnost uspokojovat potřeby budoucích generací. Je to velmi jednoduché. Pojem udržitelnosti je úzce spojen s pojmem omezení. Představuje uvědomění si skutečnosti, že zdroje planety nejsou neomezené a nejsou zcela obnovitelné. Toto omezení bere v pvahu nejen dostupnost zdrojů v této době, ale i ve vztahu k budoucím generacím. Tento základní bod je potřeba chápat. To znamená změnu pohledu, perspektivy, která není samozřejmá. Musí to být nejen okamžitá shoda, ale také shoda mezi generacemi, které přijdou po nás. Historii lidstva vždy provázelo postupné dobývání území, ale také postupný nárůst zdrojů, které naše planeta poskytuje. Základní filosofie se musí změnit a přejít z logiky expanzivní, která se nestará o škodlivé dopady využívání zdrojů a jejich distribuce, k logice přerozdělovací, která nutně musí být založena na vyváženosti a rovnosti mezi generacemi a uvnitř generací, které planetu obývají. Zde cituji odstavec z evangelia, který hovoří o tom, o čem mluvíme i dnes, že to, co odpadne ze stolu bohatých, může posloužit jako potrava chudým. Takže je potřeba mít na paměti, že tyto dopady - a řekněme, že je to nesprávná distribuce neobnovitelných zdrojů - nejen dnes, ale i v budoucnosti budou hrát stále větší roli. Současně od 2. poloviny 80. let stále nabývá na významu myšlenka, že rozvoj země není určen pouze množstvím HDP a že blahobytu populace lze dosáhnout i jinak, než pouhým hromaděním statků. První zpráva o rozvoji lidstva z roku 1990, která vznikla v rámci rozvojového programu, uvádí, že ukončením vývoje je svoboda lidí získaná nejen prostřednictvím materiálního bohatství, ale také prostřednictvím vzdělání a zlepšením životních podmínek. Tento nový směr myšlení je velkou novinkou, když si uvědomíme, že do té doby byl dominantní model rozvoje založen výhradně na hospodářském růstu. Dnes, téměř po 30 letech vzniku této první definice udržitelnosti, čelíme novému kvasu jak v otázce nové definice pojmu rozvoje, tak (a to především) v otázce jeho praktické realizace. Encyklika Laudato si je nepochybně předurčena k tomu, aby se stala milníkem na cestě lidstva. Tento dokument výslovně odkazuje na potřebu mezioborového přístupu. A zde opět cituji (č. 139) „Čelíme nikoli dvěma odděleným krizím - jedné v oblasti životního prostředí a druhé v oblasti sociální - ale spíše jedné komplexní krizi, ktrerá je jak sociální, tak enviromentální. Strategie pro řešení vyžaduje integrovaný přístup k boji proti chudobě, obnovení důstojnosti osob vyloučených ze společnosti a zároveň ochranu přírody. A to je nový koncept. Zahrnuje všechny tyto aspekty udržitelného rozvoje, takže i pojem integrální ekologie musí jasně respektovat lidské a sociální rozměry. Opět cituji Laudato si (č. 137): Tento koncept, pojem integrální ekologie je moderní a nezbytnou syntézou různých pnutí, různých tlaků, kterými lidé procházeli a prochází“. Jsme spojeni s přírodou, jsme propojeni. Na mezinárodní úrovni je zajímavé, že i OSN se po snaze splnit rozvojové cíle tisíciletí, které měly vést k vymýcení chudoby do roku 2015, rozhodla upravit svůj intervenční plán a na jednu stranu staví holistický přístup s přechodem z osmi cílů, ktreré měly být dosaženy do roku 2015, na 17 cílů, které by měly být dosaženy do roku 2030. Rozšiřuje spektrum činností a na druhé straně volí víceúrovňový přístup, který podporuje roli státu, samospráv a místních komunit tak, jak je máme dnes. Jsou to tedy nové cíle, Vidíte, že zde jsou i jiné cíle, které tam původně nebyly. 17 cílů je podpořeno 169 dílčími cíli, které specifikují úkoly, které je třeba plnit a měly by také usnadnit jejich měření. Podmiňovací způsob je zde nutný, protože stále zůstává neznámou spolehlivost a dostupnost dat.
Dalším aspektem agendy po roce 2015 je vyšší kvalifikace cílů. Některé z nich bych rád zdůraznil. Všeobecné vzdělání musí být kvalitní, musí být inklusivní, spravedlivé. Hospodářský růst musí být inklusivní a udržitelný (cíl 8). Mzda musí být pružná a udržitelná, insituce efektivní, transparentní a inklusivní. Industrializace inklusivní a udržitelná (cíl 9). Je nezbytné zaměřit se na snižování nerovností mezi jednotlivými zeměmi, ale i uvnitř zemí (cíl 10). Je také třeba zajistit udržitelné modely výroby a spotřeby (cíl 12). Takže již při rychlém pohledu na těchto 17 cílů udržitelného rozvoje a při jeho porovnání se seznamem rozvojových cílů tisíciletí je zřejmé, že kromě sociálního aspektu zahrnuje agenda také hospodářský a enviromentální pilíř, což vysvětluje více než dvojnásobný počet cílů. Vícerozměrná vize ukazuje větší ochotu brát v úvahu komplexnost pojmu trvale udržitelný rozvoj a vymezit budoucí cestu s větší přesností. Definice této nové agendy nevyhnutelně zahrnuje vypracování nové strategie pro její implementaci. Nedávná hospodářská krize zhoršila a zdůraznila kontroverzní účinky přístupu shora dolů - top - down, který je pro veliké mezinárodní agentury typický. Integrálnější přístup, který vzniká v posledních letech, potřebuje víceúrovňové vládnutí, které by kombinovalo celkové zaměření, národní strategie a lokální řešení. To je patrně i v těch 169 cílech.
V tomto smyslu jsou velice důležité samosprávy a místní komunity. Města a samosprávy mají ze své podstaty jako instituce k občanům nejblíže a mají tedy větší schopnost chápat a uspokojovat jejich potřeby. Jsou také klíčovými partnery národních zákonodárců, mohou s nimi jednat o požadavcích a potřebách svých komunit a mohou také prosazovat postupy dobré praxe, které je možné vytvářet a zkoušet pouze na místní úrovni. Proto může být posílení role měst odpovědí na krizi formy státu a Evropy, která je pro tuto dobu příznačná. Já věřím, že i v těchto dnech o tom velmi dobře mluvíme, myslím, že je dobré, když se jednotlivá teritoria spojují a spolupracují na nadnárodní úrovni.
Pro naplnění této role je nezbytné, aby místní samosprávy a komunity byly schopny vytvářet sítě, které jim umožní srovnat se s příslušnými státními subjekty. Ať to jsou sítě mezi metropolemi, mezi místními orgány, subjekty občanské a sociální ekonomiky nebo mezinárodní sítě mezi místními komunitami na globální úrovni mohou najít sílu a dovednosti potřebné k tomu, aby co nejlépe uspokojovaly potřeby svých občanů, aby mohly řešit hlavní problémy, například otázky znečištění, migrace, terorismu a vytvářet tak udržitelné místní komunity, pružné a schopné rychlé reakce na hospodářskou, sociální nebo ekologickou krizi.
Příspěvek o Green Jobs se velice soustředil na tuto otázku, protože ukazoval dobré příklady toho, jak je možné na lokální úrovni něčeho dosáhnout. Naše myšlenka, tedy politické spojenectví mezi místními orgány a subjekty občanské a sociální ekonomiky, schopné vytvářet udržitelné a pružné místní komunity, schopné rychle reakce na hospodářskou, sociální nebo ekologickou krizi, to může být výzva. Výzva pro státy, pro nejvyšší zástupce států, protože státy pak budou mít větší zájem na tom, aby zastupovaly, lépe chápaly a uspokojovaly potřeby a sny svých občanů.
To byl tedy takový teoretický úvod, teď přejdu ke třem praktickým příkladům. Ale ještě řeknu jednu věc: Je to praktický příklad toho, jak sdružení ACLI spolupracuje s místními komunitami v oblasti Milána a jakým způsobem koordinuje společnou činnost. Je to koordinace celkem mezi 35 obcemi v naší oblasti. Jsou tam celkem čtyři organizace, které jsou sociálně zaměřené a poskytujeme také různé typy vzdělávání. Spolupracujeme s mladými, obzvláště na ty směřujeme hodně činností tak, aby byli připraveni vykonávat svoji dobře, pokud se dostanou na pozice, kde se budou podílet na správě regionu, na správě vlastního města a podobně. Je potřeba, aby byli schopni chápat své teritorium, znát své území a aby měli schopnost, a v tom jim můžeme pomoci, protože tato otázky už známe, brát v úvahu také potřeby inkluse a spolupráce. Ta v politice často chybí, protože lidé nemají společnou vizi. Vládnou, ale neřídí věci.
Přejdeme k těm praktickým příkladům. Vybral jsem tři příklady z naší metropolitní oblasti a jsou to různé postupy, jak se snažit o udržitelný rozvoj způsobem, který by bylo snadné napodobit i jinde. Prvním projektem je obec Insago. V této obci, která má asi 10 000 - 15 000 obyvatel, navrhli občanům zaplatit si část podílu ve společnosti, založené za účelem instalace solárních panelů na střeše státní školy. Občané, kteří se k projektu připojili, si nyní přerozdělují příjmy z prodeje elektřiny do sítě a přitom se ušetří spousta peněz za údržbu systému. Obec dala k dispozici know-how pro realizaci projektu, nyní už 25 let nemusí platit za elektřinu pro školu a k projektu se připojilo 50 rodin tím způsobem, že poskytlo finanční prostředky na takzvanou adopci 429 panelů. Panely, adoptované jednotlivými rodinami v rozmezí 3-20 KW.
Druhým projektem je projekt obce Pero s asi 20 000 obyvateli a ten projekt se týká knihovny a komunitního centra obce. Na okraji obce, která je v oblasti, kde je vysoký stupeň industrializace, stála po dlouhou dobu nepoužívaná školní budova. Obec se rozhodla tyto prostory přebudovat na knihovnu a vytvořit nové prostory, které by mohly být využity nejen pro knihovnu, ale také pro zábavu, rodiny, konference. Je to stavebnicové, modulární, takže je možné to rychle přestavět a upravit podle aktuálních potřeb. Nejen z hlediska stavebního, ale i z hlediska vybavení je všechno stavebnicové, nenáročné na údržbu. Je zde ta knihovna, je zde prostor, kde mohou děti poslouchat hudbu, hrát si. Všechno je pěkně propojené. Jak se to realizovalo? Bylo rozhodnuto, že výkon prací bude svěřen nezaměstnaným lidem, vedeným na území obce a příjemcům sociálních služeb, kteří jsou schopni nějaké práce vykonávat. Tito lidí byli za práci placeni formou poukazů přímo od obce. Externím firmám byly svěřeny pouze ty práce, které vysokou úroveň specializace nebo certifikaci. To znamená, že lidé nějakým způsobem sociálně postižení, získali práci, někdy se jednalo i o cizince, kteří se tímto způsobem lépe zapojili do společnosti.
Třetí příklad je přímo v městě Milano. Při příležitosti velmi významné výstavy Expo 2015 vypracovalo město vlastní strategii stravování. Zásady této strategie, která nese název Milan Center for Food Law and Policy 2015-2020, jsou výsledkem práce, která začala v roce 2014 podpisem memoranda. Hlavní zásady této strategie jsou: Zajistit přístup ke zdravým potravinám pro všechny, podporovat udržitelný systém stravování, podporovat kulturu orientovanou na informovanou spotřebu, méně plýtvání a podpora a propagace vědeckého výzkumu v zemědělsko – potravinářském sektoru. To jsou hlavní zásady, můžeme ale uvést i některé praktické příklady. Například odběr zbývajícího ovoce a zeleniny, které už měly být vyřazeny - ovocem i zeleninou se velice plýtvalo například na trzích - takže ty různé zbytky ovoce a zeleniny, které obchodníci neprodali a už nechtěli prodávat, i když byly ještě vhodné ke konzumaci, se začaly sbírat a přerozdělovat potřebným. Stejně tak i různý biologický odpad, např. ovoce a zelenina, které už nejsou vhodné ke konzumaci, byl recyklován a podařilo se tak ušetřit obrovským objem odpadu. Pro mě je ale ještě zajímavější to, co se podařilo udělat ve školních jídelnách. Tam je spousta odpadu. Zjistili jsme například, že se každý rok vrací asi 62 000 tun pečiva a 100 000 tun ovoce. Organizace City Angels v Miláně odebírá zpět průměrně 2000 hotových jídel měsíčně. Ve školách jsme zavedli sáček z omyvatelného materiálu, jehož použití motivuje děti, aby nesnězené svačiny nosily zpět domů tak, aby trvanlivé potraviny, které není potřeba vyhazovat, mohly být využity znovu. Od začátku kampaně se tímto způsobem zúčastnilo 65 škol, 750 tříd a byly rozdány 23 000 sáčků. A když se situace sledovala po dobu čtyř týdnů, ukázalo se, že bylo ušetřeno 10 000 sendvičů 9 000 kusů ovoce a 1 000 dezertů. To je velice důležitá práce, protože i ty děti se začínají učit, jakým způsobem mohou být ohleduplní k životnímu prostředí. A měli jsme ještě další zajímavou aktivitu – ovoce na dopolední svačinu, kdy se organizátoři snažili nahradit rodinami kupované svačiny ovocem, které se dětem rozdávalo o dopolední přestávce, nikoliv na konci oběda, jako doposud. Tímto způsobem je také možné ušetřit nákup těch konzumních balených svačin, které nakupovali rodiče. To jsou příklady dobré praxe, o které jsem se s vámi chtěl podělit a jsou to příklady, které lze aplikovat téměř kdekoliv.
Diskuse:
Rychetník: Děkuji, byla to podnětná prezentace. Velice oceňuji důraz na Goverments - vládnutí
a Multi-level Goverments. Zřejmě je ten problém horší, než v Itálii, kde je místní samospráva
velice rozvinutá, alespoň v severní Itálii. K tomu je zapotřebí jednak motivace lidí, aby byli
ochotni toto dělat, jednak je třeba umět vládnout, a to na všech úrovních. Zajímalo by mne,
jestli pan přednášející má nějaké poznámky k těmto dvěma bodům. Jak dosáhnout motivace
a jak se naučit.
Ricotti: Myslím, že jak jsem již řekl, děláme tyto kurzy, ve kterých se snažíme vzdělávat nejen mladé,
ale všechny občany, jak se zapojit na místní úrovni, jak se nebát, jak být aktivní při řešení
místních problémů, aby ztratili obavu, jakési váhání, aby se opravdu dokázali zapojit do řešení
obecních problémů. Je to jejich město, jejich prostor, co je potřeba zlepšit, jsou to ale oni,
kteří znají problematiku, takže mohou být motorem, hnací silou té místní politiky. Aby to byla
politika, která se snaží vytvořit společné dobro pro danou obec, oblast. Mluvíme o politice,
která se týká nejen mladých lidí, ale všech občanů. Je zde velký zájem, zejména mladých lidí,
zapojit se do politiky, aktivně se projevit, ale musíme jim poskytnout tu teoretickou základnu,
možnost vzdělat se, aby věděli, jak na to, jak se mohou efektivně zapojit, jak se dostat dopředu.
Také aby měli jasné cíle, protože člověk, který má daleké cíle, většinou dojde daleko,
ale když se díváte jen na krátkou vzdálenost, občas narazíte do zdi. Proto je důležité mladým
lidem otevřít tento prostor, otevřít jim oči a zbavit je nejistoty. Tito mladí lidé, když vidí,
že máme zájem, aby se aktivně zapojili do místních samospráv, většinou s tou politickou angažovaností
navážou jakési citové pouto. Pro ně to je věc přirozená, dovedou se zde projevit, uspokojit
zde své ambice. Je jasné, že ne každý se hned stane městským zastupitelem, musí politicky vyrůst,
musí získat zkušenosti a k tomu slouží ty naše vzdělávací kurzy.
Herudek: Já mám radost, že i v Itálii vidím třeba to přerozdělování neprodaného zboží lidem,
kteří si je nemohou dovolit. Jsem rád, že se to tak provádí. V německu máme totéž,
jenže ty církve, NGOs a komunální politikové, co jsou za tím, to všichni jsou kritizováni,
a sice proto, že tím udržujeme lidi, kteří nechtějí pracovat. Průzkumy ukázaly a já mohu
uvést příklad? Máme třeba migranty z Francie, které jsme podpořili tím, že jsme jejich dětem
pořídili počítače, protože by jinak nemohli vydat ty peníze za jídlo. A druhý vývojový směr
v této oblasti je integrace migrantů. Máme například jednoho Syřana a Afričanku, učíme
je německy a vysvětlujeme nejen muslimům, ale i křesťanům z této oblasti, co mohou jíst,
což také pomáhá jejich integraci do naší společnosti. Proto jsem velice rád, že se v Itálii
díky ACLI tyto věci provádějí a myslím si, že bychom měli uvažovat o tom, že to jsou nástroje,
které mohou být použity pro opětné začlenění chudých lidí nebo cizinců do společnosti.
Ricotti: Ano, toto téma migrace a migrantů je velice důležité i pro nás. Každý den se mění
situace, každá země má trochu jinou specifiku problematiky s migrací. My jsme země, která
je chápána jako země, do které se migranti velmi často uchylují, kde migranti žijí, ale
zároveň tam nechtějí žít. Je to takový paradox. Itálie je země, kam přijíždí ohromné množství
migrantů, což víte. Ale je to zároveň země, kde původně nechtěli zůstat žít, ale nezbyde
jim nic jiného, než tam zůstat. Jsou různé projekty, jak jim umožnit, aby odjeli do Švédska,
Francie, Švýcarska, což se země, které jsem jmenoval, snaží zablokovat. Je to opravdu velmi
citlivý problém. Je to dlouhá cesta na bázi vzájemné spolupráce, velmi delikátní, protože
zahrnuje problematiku celosvětově. Není možné je převrátit je na náš způsob života, ale je nutné,
aby pochopili náš způsob života, aby se aspoň trochu přizpůsobili; není možné, abychom
se přizpůsobili jim. Chápeme, že nejsou schopni přizpůsobit se plně našemu způsobu života,
ale snažíme se v těch vzdělávacích kurzech a různých skupinách jim pomáháme chápat a začleňovat
se pomalu do života společnosti. Snažíme se jim tuto cestu ulehčit. Téma migrace je aktuální
ve všech zemích, protože se týká všech zemí, jinak ten problém naroste do nezvladatelných
dimenzí a nebude zastavitelný, natož řešitelný. Minulou sobotu jsem byl jako starosta na jednom
zasedání, kde byl starosta ze Sicílie, kde ročně přichází 40 000 lidí. kteří tam začínají žít.
On to nemůže zastavit, snaží se jim pomoci, ale ta migrace je tam obrovská a Sicilané mají i vlastní problémy.
