Hlavní strana Program Fotogalerie
Dr. Joachim Herudek (EZA)
Chtěl bych se krátce zabývat i těmi kolegy z Albánie. Byl jsem z EZA první, kdo Albánii na pozvání jejich organizace tu zemi navštívil. Znal jsem statistiku, složení předsednictva a tak dále, museli u toho být i někteří muslimové. Ukázalo se, že předsednictvo bylo 100% reprezentováno myslimy, i ženy, které se zúčastnily diskuse, jediná tlumočnice byla pravoslavná. Sešli jsme se tehdy v Makedonii a také s muslimy z Kosova. Ta jednání s ortodoxními nebyla z hlediska sociálního učení Církve vůbec problematická, v dialogu jsme měli konflikty jen s muslimy z Kosova. Chtěl jsem říci, že ten úsek křesťanského sociálního učení je i v islámu, kde máme kontakty, zastoupen dobře. A dostáváme se k dialogu.
Chci uvést tři praktické zkušenosti z Německa, týkající se neziskových organizací, a to v otýzce toho trvalého vývoje. U nás ty neziskovky (NGOs) houfně vznikaly po druhé světové válce, protože se všichni chtěli distancovat od Hitlera a jeho diktatury. Myslím, že to je velmi důležité. Také členové stran a politikové a tak dále v řadě případů byli aktivní v těchto neziskovkách. Myslím, že ta subsidiarita je dobrý úhel pohledu. Jednak vychází ze zkušenosti diktatury a dále vychází ze zkušeností s komunismem ve východním Německu a celé východní Evropy, kde bylo shora diktováno a my jsme se po této zkušenosti intenzivně zaměřili na subsidiaritu.
Takže k tém třem bodům: Nejdříve Fair Trade. Minulou neděli jsme měli ekumenickou bohoslužbu, realizované z iniciativy organizátorů Týdne Fair Trade. Iniciativa vznikla v Linci a měla odezvu i v celém Německu. Bylo to velmi zajímavé, v kázání zaznělo, že jde jen o malý zlomek světového obchodu, který potřebuje delší čas, aby jako malý kvásek mnoho změnil. Slyšel jsem to od jednoho katolického kněze, který byl také pozván. Tato světová setkání se konají na pozadí situace nedostatku chleba resp. přemíry hladu ve světě a jsou obdobná jako v KAP a podobně. Hodnotový základ toho je solidarita a subsidiarita, a to s ohledem na trvalost v oblasti výroby. Tato světová setkání berou v úvahu trvalost v oblasti zemědělství, řemesel a podniků. Vede to až k tomu, že se nakupuje jen tam, a to nejen v Asii, Africe a latinské Americe, ale také ve Španělsku a Itálii, například s ohledem na víno, že se nakupuje jen tam, kde jsou mzdy vypláceny spravedlivým způsobem. Myslím, že to je velmi důležité, stejně jako to, že nositelé práce v těchto světových obchodních setkáních jsou zpravidla, tak, jak to bylo v Linci, jen čestní, neplacení pracovníci, kteří jsou vzděláváni pro ten trvalý rozvoj, jak jsme o tom hovořili. Oni při tom prodeji samozřejmě dělají reklamu trvalému rozvoji a nejen to, protože portfolio jejich zákazníků je velmi široké.
Je to i otázka kontaktů na školy. Gymnázium v Linci vysílá své třídy sbírat informace a zajímavé je, že ti školáci se často setkávají se svými rodiči, protože například některé ženy jsou činné jako ty neplacené pracovnice a my sledujeme, že najednou se setkají vnoučata se svojí babičkou a později o tom v rodinách hovoří, aby i ty babičky přišly k dialogu o trvalém rozvoji.
Jedno z těchto světových obchodních setkání, pokud má nějaký zisk, je tento zisk využit pro další projekty v rámci Fair Trade, a to opět se zaměřením na trvalost. Je velice potěšitelné, že počet těchto obchodních setkání roste, a to zejména přes ty čestné pracovníky a prosazování myšlenky trvalosti a solidarity, protože stále více lidí nakupuje v těchto strukturách. Na těch světových setkáních jsou zákazníci informováni, že např. u těch trvalých produktů, jako je káva, čaj a podobně, je nabídka světových řetězců typu Tesco či Lidl sporná, protože obchodní řetězce mají o trvalosti zcela jiné představy. A ta káva představuje samozřejmě v oblasti trvalého rozvoje pouhý zlomek.
To byl první bod. Druhým bodem je aktivita k trvalému rozvoji. Máme u nás v Königswinteru skupinu zaměstnanců CDU, kteří pracují například s Africkou nadací, která se snaží podporovat Afriku a při této spolupráci se pokouší ovlivňovat mezinárodní smlouvy, a to nejenom aby zabraňovali nesprávnému jednání, nýbrž aby při těch procesech zajišťovali trvalost a solidaritu.
Třetím bodem je způsob rozvojové pomoci, která se v prvním desetiletí tohoto milenia mění. Spolkové ministerstvo pro spolupráci založilo fond, z něhož je placeno ročně přes 10 000 pomocníků, vysílaných do celého světa. Tento fond je tak malý, že tito pomocníci musí ještě sami přispívat spolu s provádějícím organizacemi, jako třeba trevírská diecéze, která vysílá lidi do Bolívie. Přitom je velmi důležité, že tito pomocníci jsou většinou mladí lidé s maturitou nebo ukončenou nějakou učňovskou školu, ale nejsou ještě rozhodnuti pro nějaké povolání. Touto prací ve třetím světě v nemocnicích, na haciendách a vesnicích s tamějšími farními obcemi, jsou tito lidé orientováni, formováni, přirozeně vedeni ke globálnějšímu pohledu a zpětně informují svět o našich poměrech. Sám jsem zažil, že když tito pomocníci přišli do La Pazu, spali u mne v mém bytě a mohl jsem sledovat, jak si pomalu tvoří a rozšiřují svůj pohled, že nemohou uvažovat jen v německém kontextu. Zde jsem toho názoru, že je nutné, abychom v oblasti této rozvojové pomoci zapojovali právě mladé lidi. Už nyní bylo v naší diecézi doplněno, že my tyto pomocníky posléze využíváme u nás a je zajímavé, že tito pomocníci zpravidla jsou již zavedeni a stávají se zde učiteli například v oblasti integrace cizinců.
Závěrem chci říci: Mám přítele, s kterým jsem spolupracoval v Bolívii, který teď u nás pracuje s mladými Turky a němečtí experti, kteří ty turecké mladé lidi musí vychovávat, říkají, že umí turecky tak málo jako oni, ale on ty mladé přesvědčuje, jakým způsobem se musí integrovat, mnohem lépe, než oni. Zde skončím, chtěl jsem jen trochu ukázat, jaká je v Německu situace z hlediska trvalého rozvoje.