Hlavní strana Program Fotogalerie
Best Practice - Roswitha Gottbehüt
Děkuji, že jsem i já dostala příležitost představit příklad dobré praxe. Cílem mého krátkého referátu ne nevést vaše myšlenky směrem k uvažování o úkolu škol, trošku se věnovat nezaměstnanosti mládeže, ale také trochu podpořit trvalou udržitelnost a hovořit o škole, která formuje osobnost.
Už mnoho let víme, že rozhraní mezi školou a povoláním není občas úplně kompatibilní a že to také je důvodem toho, že podniky nebývají tak zcela ochotné zaměstnávat mladé lidi. Učitelé si často volí své povolání proto, že toto povolání není zaměřeno na zisk; pracují s respektem, s určitým odstupem vůči ekonomice a snaží se trochu snížit nezaměstnanost mládeže.
U universit i u škol na regionální i lokální úrovni bylo zjištěno, že musí společně žádkům a studentům vytvořit stabilní můstek k tomu, aby tato mládež mohla začít vést nějaký zajímavý pracovní život. Musí se tedy spojit, komunikovat takovým způsobem, aby odstranili slabá místa, která dosud existují a aby také dosáhli nějakých úspěchů. Víme, že v době digitalizace to je o mnoho důležitější, než to bylo dříve. Chtěla bych uvést jednu poznámku, aby příklad, který uvedu následně, byl pochopitelný: Slyšela jsem i na tomto semináři stížnosti, že mladí lidé nemají příliš zájem o práci v některých nevládních organizacích a nechtějí příliš přejímat odpovědnost a úkoly a tenhle příklad, který budu prezentovat, je opačný. Školy jsou vlastně odrazovým můstkem do profesního života a jsou to místa, kde by se měla pozitivně rozvíjet osobnost, takže to je místo, které produkuje trvalou udržitelnost našeho demokratického vědomí.
Příklad, který chci uvést, staví do popření rozvoj osobnosti, učení u toho probíhá víceméně samo, protože zde je vysoký stupeň motivace. V Německu vzniklo a v mnoha spolkových zemích vzniká něco, čemu se říká žákovská družstva nebo žákovské firmy. Chtěla bych upozornit právě na ta žákovská družstva. Může to být jakýsi předstupeň k tomu, co pan Herynek dokázal s firmou Ergotep, kterou nám dnes představil. Dalším argumentem, který ještě uvedu, je EZA; oni vlastně také mají učitelskou platformu. Mám vlastně velké štěstí, že to zde mohu prezentovat, pan Józef Mozolewski, který je zde přítomen, v této učitelské platformě pracuje a patří sem i Ľubica Černá a možná by si z tohoto nápadu také mohli něco odnést. Takže zpět k těm družstvům: Družstva jsou známým pojmem si od roku 1850, od doby, kdy je zřizoval Friedrich Wilhem Raiffeissen [*1818 †1888, v roce 1862 založil svépomocný pokladní spolek „Flammersfelder Hülfsverein zur Unterstützung unbemittelter Landwirte“ který se stal odrazovým můstkem pro zakládání rolnických úvěrových družstev, populárních posléze i ve českých zemích resp. Československu]. Nesouviselo to s žádným socialismem, šlo spíše o skutečnost, že něco děláte na vlastní odpovědnost. 1850 - to byla doba chudoby nejen německého obyvatelstva. A nejlepším bojem proti chudobě je dobré školní vzdělání. Tato věta vlastně pochází od pana Raiffeissena, když byl starostou v regionu, ve kterém já dnes žiji. Než zřídil první družstvo, vybudoval mnoho škol. Bylo pro něj velmi důležité, že nerozděloval almužny, ale díky výhodným úvěrům dokázal zprostředkovat pomoc, vedoucí ke svépomoci. I tehdy měli majitelé pozemků měli tendence vykořišťovat ostatní obyvatelstvo, o tom jsme už také něco slyšeli. Zdá se, že to možná je problém, související s DNA, protože se táhne mnoha generacemi.
V Německu dnes existuje 7500 družstev, které mají asi 20 milionů členů. Z naší perspektivy to jsou takzvaná hodnotová společenství a mají mnohem rozsáhlejší cíle, než pouhý zisk. Členové se zavázali jednat eticky, k demokracii, rovnosti, sociální odpovědnosti a svépomoci.
Platí to také pro tato žákovská družstva. Chceme budit takové myšlenky již velmi záhy, u žáků. Je to ideální rámec pro zdravý základ života, mladí lidé se učí podnikatelskému myšlení, jednání a získávají orientaci pro svůj pozdější profesní život. Demokratická povaha družstev a skutečnost, že členové družstev jsou pracovníky a zároveň jakýmisi zákazníky školní firmy - to vytváří určité souvislosti a změnu perspektivy. V Německu existují také družstevní svazy, podléhající kontrole Institutu německého hospodářství. Existují tedy taková partnerství, která dávají k dispozici svá know-how, pokud se vykytnou nějaké problémy. Mnohá družstva kladou již nyní velký důraz na to, aby podpořila některá opatření, která souvisí s přípravou na povolání. Je to výuka, kontrolling účetnictví, marketing jak nejlépe prodám produkt, který například vyhospodařím v nějakém družstvu, spolupráce v nějakém týmu - to věechno k tomu náleží. Žáci mají nějaký podnikatelský nápad, záměr, který zkonzultují s vedením a tam je důležité, aby za takovými žáky škola stála. Z toho je vytvořen obchodní podnikatelský model. První úspěchy jsou již viditelné, jak vyplývá z výsledků různých soutěží az různých pracovních veletrhů. Žáci se tam seznamují s projekty jiných školních družstev, někdy dochází ke spolupráci v oblasti sociální ekonomiky. Těm žákům je obvykle 14-16 let, z velké části jsou to žáci gymnázií, která tyto projekty iniciují. Neděje se to na učilištích, tam je praxe poněkud jiná. Často se stávají případy, že firmy mají takový zájem o žákovské nápady, že je chtějí od nich odkoupit. Aby tomu bylo zabráněno, nechalo si už několik žáků své nápady patentovat. Tato školní platforma se často využívá k reklamě, jenže to je oproti té původní myšlence špatně, protože by to měly být čistě pedagogické projekty, realizované v době školního vyučování.
Často se některá témata týkají v přírody a životního prostředí. Uvedu příklad - družstvo Berlínské včely mělo nápad pro ty, kteří se chtějí stát včelaři. Koupili se včelstva a vyráběli nejen med, ale také svíčky a krémy a protože byli úspěšní, chtěli by do této práce zapojit také děti z ulice. Mají vlastní logo, které jiné žákovské družstvo nechalo natisknout na trička.
Existují i jiné projekty, které se zabývají nabídkou zdravých svačin ve škole nebo například zřízení školního kiosku nebo pěstování zemědělských plodin. Známá je například taková Akademie, která pěstuje zeleninu. Děti dostaly základní zemědělské vzdělání a potom ty produkty prodávají buď rodičům nebo menze, která se nachází ve škole. Další příklad je na jednom církevním gymnáziu, kde vyvinuli lak na nehty, který při nanášení nekape, ale má vlastnosti jako fixy a prodávají produkty na vánočních trzích. Toto je už po čase více organizováno, na spolkové úrovni existuje i nadace, která takový školním družstvům pomáhá v jejich začátcích a poskytuje jim poradenství. Na lokální úrovni to je často pobočky Raiffeissen Bank, kdy lidé z banky jsou do školy a hovoří s žáky o té počáteční fázi zřizování družstva.
To církevní gymnázium, o kterém jsem hovořila, má partnerství s městem Riga, kde své úspěchy představili. Takových družstev už v krátké době vzniklo 70. Myslím, že je mnoho dobrých důvodů, které hovoří o tom, že koncept družstva úzce rezonuje s naším křesťanským myšlením. Potřebujeme jen nadšené učitele na školách, které budou takovým projektům poskytovat podporu. Jistě budete stejného názoru, že mnoho mladých lidí dokáže náš svět o pěkný kus vylepšit.
Rychetník: Nevím, jestli jsem to trochu nepřeslechl - mě zajímá ta historie, kdy to začalo a rozběhlo se.
Gottbehüt: Umím si představit, že základní myšlenka pochází z gymnázií, kdy to nebylo možné realizovat.
Dnes už to možné je a ani byste nevěřili, s jakým nadšením ti školáci testují vlastní schopnost samostatnosti.
To je velice důležité. Dlouhou tradici tato družstva nemají. V Německu to začalo hodně pozdě, ale tato praxe
je potřebná pro každodenní život a dosud byla velice zanedbávána, podceňována, takže tato tradice není
příliš stará, ze starších dob ta školní družstva neznáme.
Prah: Děkuji Vám za Vaše slova. Je tedy ta idea taková, že mladé lidi učí pracovat v těch kooperativách,
takže v současné době, kdy je taková nezaměstnanost, mohou zjistit, jak mohou jinak podnikat,
jak přispět k zaměstnání lidí? Je to ta idea? Víte o případech, kdy ti mladí skončili školu
a začali takto podnikat?
2. Dotaz: Máte webové stránky, kde můžeme najít informace o těchto aktivitách. Je to velice zajímavé,
protože v Itálii se příliš o práci studentů nemluví. Možná v posledních 2-3 letech musí školáci
chodit na nějaké dvoutýdenní brigády, ale to by mohl být další krok.
Gottbehüt: Ano. Na Vaši zajímavou otázku chci říci: Je tady nutná taková práce předem, která později
vede k tomu, že se mohou stávat zaměstnavateli, protože tak mohou využít ty znalosti ze školy: kontroling,
marketing atd. To se posléze dostává do popředí. Kupříkladu u toho projektu s tím lakem na nehty byla
na počátku myšlenka a lidé se pro tu myšlenku nadchli a teď si ji dávají patentovat. Takže někdy ti mladí
v práci na těch projektech neustanou, když opustí školu. Ty projekty jsou zakládány na nějaké dva roky
a ti žáci, studenti mohou mezitím mohou školu opustit a pak je samozřejmě otázkou, zda další třída ten
projekt povede dál nebo vymyslí nějaký další. Ale je velice důležité, aby byly položeny základní kameny
a aby se zde vyvolával ten podnikatelský duch. Někdy se stávalo, že byl projekt odložen do kouta,
nebyly dodržovány podmínky atd. V tomto případě to ale vzali ti mladí lidé velice vážně, protože dřív
děti tu sociální angažovanost, která s tím projektem je spojena, nevedli dále a to samozřejmě, když
pracují jako podnikatelé, vede k tomu, že vytvářejí pracovní místa pro další lidi. Ta sociální
angažovanost je u těchto projektů na stejné úrovni, pokud nemá přednost před další agendou a to je to důležité.
Dále: Je celá řada webových stránek jednotlivých projektů. Pokud mi dáte Vaši mailovou adresu, mohu Vám některé přeposlat,
jsou samozřejmě v němčině.