Hlavní strana Program Fotogalerie
Richard Zemánek (KDU-ČSL)
Dobrý den, jsem už řadu let komunálním politikem, pracuji 15. rokem v zastupitelstvu města Břeclavi a už 8. rokem jsem členem zastupitelstva Jihomoravského kraje. Poslední rok zastávám uvolněnou funkci předsedy výboru pro regionální rozvoj zastupitelstva Jihomoravského kraje. Když jsem byl Lidmilkou Němcovou osloven, abych tady přednesl pár slov z pozice komunálního politika o trvale udržitelném rozvoji a vzájemných propojeních, tak jsem se musel přiznat, že jsem se z takového pohledu na věc trvale udržitelného rozvoje nikdy nedíval a zamyslel jsem se nad tím, jakým způsobem je možné přispět z pozice komunálního politika k trvale udržitelnému rozvoji. Zjistil jsem, že těch možností je současně velmi málo, ale také současně velmi mnoho. Že to v podstatě není ani tak o těch konkrétních věcech, jako spíše o tom celkovém zaměření a celkovém chápání politika toho termínu trvale udržitelný rozvoj. Takže jsem vytvořil jakési volné zamyšlení, jakýsi referát, jaká je úloha komunálního politika v trvale udržitelném rozvoji, s kterým bych vás nyní chtěl seznámit.
Existuje vícero definicí toho, co je trvale udržitelný rozvoj. Nejvíce se mi líbila definice Světové komise
pro životní prostředí a rozvoj při OSN, která říká, že trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí
potřeby současné generace, aniž by bylo ohroženo plnění potřeb generací příštích. Pojem udržitelný rozvoj
nevyplývá z nějakých vědeckých poznatků, nýbrž je dle mého názoru dán vztahem k obecně lidským hodnotám.
Zde je role politika obecně nepostradatelná. K jakým hodnotám a v jaké intenzitě se k nim politik hlásí,
takový bude i jeho vztah k udržitelnému rozvoji. Samozřejmě záleží i na historických a kulturních tradicích,
nedílnou součástí jsou přirozeně základní přírodní podmínky dané společnosti. I z těchto totiž vyplývá náplň
té lidské činnosti, která se nazývá politika. Podle toho, jak se země bohatá, se utváří sebevědomí a u něj
plynoucí jednání politiků nejen komunálních. Je skoro s podivem, že přes veškeré již zmíněné rozdíly
se světovému společenství podařilo shodnout na určitém obsahu termínu trvale udržitelný rozvoj.
Jakými nástroji dosáhnout trvale udržitelného rozvoje:
1. je potřeba integrovaně zhodnotit veškeré vlivy provozu určitých zařízení na životní prostředí,
jejichž chod má politik možnost ovlivnit.
2. je potřeba vzájemná a dosti poctivá komunikace mezi žadatelem a povolujícím subjektem,
kterým právě ten komunální politik velmi často bývá. Výsledkem pak má být stanovení určitých opatření,
podmínek pro provoz určitého zařízení, vhodných jak pro životní prostředí, tak pro provozovatele zařízení.
3. je potřeba využít výměny informací o nejlepších dostupných technikách mezi členskými státy EU, ale i ostatními.
4. zveřejňovat údaje o znečišťujících látkách, vedených v integrovaném registru znečišťování.
Toto je však pouhý předpoklad toho, aby trvale udržitelný rozvoj fungoval. Tady už nastupuje úloha komunálních politiků jako vykonavatelů oné deklarované vůle se nadále trvale udržitelně rozvíjet. Jaký konkrétní obsah bude těmto deklaracím dán? Víme, že každá věta, ba každé slovo, se dá dnes, v době, kdy relativismus slaví velké úspěchy, pojímat různě a odlišně. Záleží tak na mentální a především morální vyspělosti politiků, jakým směrem se bude vývoj ubírat. Zda si politikové dokážou uvědomit, že mají jedinečnou pozici a jedinečnou příležitost posunout věci správným směrem. Zda nebudou myslet jen na sebe, popřípadě na své rodiny, v lepších případech na své obce, na svá města. Je potřeba, aby tito politikové viděli dál, než jen za humna. Je nutné vidět věci v daleko širších a větších souvislostech, neboť svět se postupně stává jakousi globální vesnicí. Když na jednom konci zapálíte oheň, budou na druhém konci tamější lidi štípat oči z kouře. Dovolím si citovat příspěvek Václava Hály, přednesený 18. dubna 2007 na konferenci Udržitelný rozvoj - nové trendy a výzvy, pořádané ve Středisku ekologické výchovy Sluňákov Horka nad Moravou v rámci Ekologických dnů Olomouc. Cituji: „Jednou z hlavních hodnot je skromnost. Skromnost budeme potřebovat. Takzvaná Dejmalova strategie, tedy Návrh strategie udržitelného rozvoje ČR, zpracovaný v roce 2002 autorským týmem Ivana Dejmala pod patronací Českého ekologického ústavu říká mimo jiné: Vycházíme z důvěry, že jakmile bude mít většina lidí uspokojeny své základní potřeby, dokáže nejen včas rozpoznat nepříznivé dopady svého každodenního jednání a předjímat jeho vzdálenější důsledky, ale bude taky vlastní jednání dobrovolně korigovat. Veřejnost, která se s principy trvale udržitelného rozvoje ztotožní, se o jejich prosazování v samosprávné společnosti postará sama. Pokud by byl tento základní optimistický předpoklad o potenciální schopnosti kulturního sebeomezení ekonomicky vyvinutých společností v zájmu budoucích generací chybný, nelze dnešní neudržitelné nasměrování odvrátit. A co říká Dejmalova strategie o definicích, jmenovitě o té, přijaté v roce 2000 Evropským parlamentem, která hovoří ne o základních životních potřebách, ale o zlepšování životní úrovně a blahobytu? Tyto definice by byly vyhovující, kdyby únosná kapacita ekosystému měla začít být teprve nyní či v budoucnu překračována. Za současných podmínek se však jedná o formulace, které opomíjí skutečnost, že kapacita některých ekosystémů je už po dekády překročena. Významná část biodiverzity je ztracena a přesto není dost blahobytu pro všechny. Jsou to tedy formulace politicky kompromisní a vnitřně rozporné, Budeme potřebovat skromnost, pokoru a zároveň odvahu. Pokoru před přírodou, která přežije i bez lidí, zatímco lidé bez přírody přežít nemohou. Odvahu nazývat věci pravými jmény, odvahu kritizovat mocné, kteří smysl pro skromnost a pokoru nemají.“ Je tedy více než jasné, že trvale udržitelný rozvoj je z velké části odkázán na osvícenost, morálku a uvědomělost především komunálních politiků. Je potřeba výběru, výchově a vzdělávání politiků věnovat velkou pozornost a v neposlední řadě též výchově a vzdělávání všech dětí, studentů a lidí, neboť to jsou právě lidé, kteří o výběru politiků rozhodují. A nejen těch komunálních. Tak kéž bychom dokázali vychovat naše děti k uvědomělému výběru politiků, popřípadě k politické činnosti samotné! Budeme-li mít kvalitní politiky, pak nemám o trvale udržitelný rozvoj strach.