Hlavní strana Program Fotogalerie
Ing. Milan Taraba (Rada seniorů ČR)
Dovolte mi, abych poblahopřál pořadatelům k těm dvaceti letům úžasné práce a navázal bych na pana Herynka, že to naše sdružení, které připravilo tu prezentaci, také získalo cenu České kvality jako jeden z mála podniků, které se zabývají sociálními službami. A ještě něco do toho úvodu: Pracuji také jako místopředseda Rady seniorů České republiky, což je organizace, které se povedlo sdružit 24 celostátní organizace důchodců a seniorů tak, aby měly jednotný postup vůči vládě a vůči republice. Vydáváme časopis Doba seniorů, kterého jsem přivezl asi 200 kusů a je možné sjednat si zvýhodněné předplatné.
S paní docentkou spolupracujeme dlouho a pokud se týká mé vlastní přednášky, já tu obecnou část, kterou uvidíte na obrazovce v tezích velmi zjednoduším kvůli času a budu se zabývat tou jednou z pěti základních potřeb člověka, a to je otázka důstojného a dostupného bydlení.
Pokud se týká životního pohledu člověka, tak jak šel historický pohled a lidé začali vnímat a chápat vůbec svoji existenci, tak ten začátek byl o tom, že to lidé vlastně usilovali především o to, aby si zachránili svůj život, aby našli nějakou skálu, kde mohou žít, v otrokářství aby se zbavili toho stimulu otroka. Pokud se týká feudalismu, tak byly velké snahy o to, aby přestali robotovat a nastoupil kapitalismus, který objevil ten jeden základní cíl především na přelomu 19. a 20. století - první, základní myšlenky lidstva vůbec, čili cíle byly 8 hodin práce, 8 vzdělávat se, 8 hodin spát. Mezitím se samozřejmě objevily nové režimy a je to svým způsobem obrovský problém, protože ty režimy slibovaly lidem větší blaho na zemi. Ať už si veznu vývoj v Německu (nástup Hitlera) nebo potom řekl bych ta neuvěřitelná zvěrstva, která se děla pod krásným hesly socialismu, když třeba například u nás v České republice byly zaváděny metody, které patřily spíš do Asie.
Také změny v mocenském postavení v historii měly velký význam - především zánik kolonialismu přinesl v podstatě nové světové uspořádání a také uvědomění si toho, jak má vypadat to zabezpečení lidských práv. A jsme u toho helsinského procesu v 80. letech 20. století, kdy na jedné straně jakoby ten blok socialismu a na druhé straně ten blok druhý, usiloval o to, aby byla ta práva dodržována, ale každý hájil něco jiného. Ten bol řekl bych pod RVHP [Rada vzájemné hospodářské pomoci - pozn. ed.] chtěl jenom sociální práva a byla to velmi složitá jednání, zatímco ta druhá strana chtěla nedělitelnost a chtěla uplatnit ten pojem, kde tam měla být ta svoboda a práva člověka jako individuální, na to, že má taky právo osobního rozvoje, ochrana vlastnictví a podobně.
Teď se dostáváme k současnosti a tam si můžete přečíst ty obecné požadavky vyspělého světa na trvale udržitelný rozvoj pro těch budoucích 8,5 miliardy lidí - jak to bude komplikované. Začnu - rovnost: Myslím, že to říkal pan Herynk nabo paní docentka, padlo tu, že by měla ta společnost nějakým způsobem vyrovnaná tak, že vedle sebe budou žít bohatší, chudší bez rozdílu pohlaví, barvy pleti a tak dále. Pak je tam jednota a soudržnost, to je někdy velký problém. Protože s tím máme problém i u nás, podíváte-li se v České republice třeba na politický vývoj, tak místo aby se usilovalo o nějaký tah dopředu, tak se většinou ty politické strany hádají někdy doslova o malé detaily a to je bohužel špatně.
Občanská uvědomění a angažovanost. To je obrovský význam, tady bych se trošku zastavil u nás. Já jsem předseda Sdružení nájemníků České republiky a jsme členy velkého mezinárodního seskupení, v listopadu budeme slavit 125. výročí od založení prvních nájemních spolků za bývalého Rakouska-Uherska a také jak tu říkal pan Herynk, my provozujeme 39 občanských poraden na území ČR, kde lidé mohou přijít na poradu v oblasti bydlení od bydlení nájemního po družstevní vlastnické. Ale k tomu já se dostanu v tom bydlení.
Medicína. Jeden ze základních požadavků člověka a jeho důstojnost i z hlediska kvality života je bezesporu zdraví. Co je nám platné, že se člověk bude dožívat vyššího věku, když deset, dvacet roků stráví jako nemocný a v podstatě nebude moct žít plnohodnotný život.
Udržitelné potraviny. Mě šokovalo, protože také trošku dělám do toho spolku, kde se uvažuje o tom, jak využít potraviny - a teď se, prosím, podržte - 63 % světově vyrobených potravin končí v odpadu. A přitom máme země a oblasti, kde nemají co jíst.
Celoživotní proces vzdělávání, soulad s přírodou, osobní rozvoj člověka, zelené prostředí (to tady bylo také), udržitelná ekonomika a udržitelné zdroje energie. Vidíte, kolik toho je před lidstvem a jaké nezbytné záležitosti lidstvo bude muset řešit.
A teď co stojí za zamyšlení pro nás pro všecky? Jaké společenské potřeby jsou v současné době nejnaléhavější? Jak významné jsou pro společnost navrhované výzkumné programy, které reagují na společenské potřeby doby? Já k tomu dodám: Každý z vás sleduje, jak často se schází G 20, jaké problémy řeší v oblasti chudoby, jaké problémy řeší v oblasti udržitelnosti životního prostředí a podobně? A má to hmatatelné výsledky? Není nutné se ptát, proč světový majetek, podobně jako u těch potravin, vlastní více jak polovinu toho majetku 1,3% lidí? Potřebují ten majetek, nebo je činnost lidstva a jeho budoucnost spojena s něčím jiným, nejenom s hromaděním majetku?
No a teď když se budete bavit s normálním člověkem, který se příliš nezajímá ani o tu politiku, ale jak se říká chce žít normální život, tak výrazná většina těch lidí ví, že musí pracovat, ale chce za tu práci slušné peníze a také uspokojení. Protože každý normální člověk potřebuje k tomu životu kromě té práce také nějaké bydlení. Důstojné, dostupné bydlení, protože bez bydlení je problém jak s prací, tak samozřejmě s životem vůbec. Pak každý normální člověk má rád vnuky a tak dále, neboli chce, aby dobře fungoval vzdělávací systém a to neznamená, jako se to dělo v poslední době v České republice - všichni budete mít minimálně bakalářské studium. Ten vzdělávací proces by se měl týkat také učebních oborů tak, aby ta společnost byla vyrovnaná i v tom, že má kvalitní řemeslníky, kteří mají vzdělání a jdou s dobou, mají ten technický rozvoj. Jedno budem všichni starší, staří, také trochu nemocní, neboli musí fungovat péče o zdraví a sociální systém, potřebujem bezpečnost života a potřebujem také možnost právě toho kulturního a společenského vyžití.
A teď k tomu, co jsem avizoval na začátku, to je to konkrétní, které se týká té potřeby bydlení, kterou se teda dlouhodobě zabývám a sociálních věcí. Tak v České republice podle posledního sčítání lidu, osob, domů a tak dále, žije 43,7 % v rodinných domech. To je naprosto logické, že na venkově a v příměstských oblastech ten rodinný domek má svoje postavení, má svoji logiku a bezesporu bylo by velkou chybou na venkově stavět paneláky nebo nějaké výškové domy. Navíc, tady se vrátím k programu už tři roky po vzniku Československa vláda vyhlásila program, kterému se říkalo program pro kovorolníky, neboli podporu výstavby těch rodinných domků na dlouhodobé úvěry a kromě toho bydlení víte proč? Protože ti lidé se sami uživili. Oni měli zahrádky, kousky políček a v podstatě šetřili pro obyvatelstvo města základní suroviny, protože byli v podstatě soběstační.
V bytových domech žije 55 % lidí, přičemž 56,9% je užíváno vlastníky, 22,4% v nájmu, 9,4% v domech bytových družstev a pak jsou tam nějaké ty zbytky. Co to znamená? V roce 1991 došlo v České republice k výrazné podpoře vlastnického bydlení, což mělo za důsledek obrovský pokles nájemních bytů a bylo úplně zničeno bytové družstevnictví, které bylo budováno 150 let. Takže v současné době se družstevní byty vlastně nestaví a ty byly založeny na principu solidarity, rozhodování většiny a určité míry spoluúčasti na správě těch domů. Když si to porovnáte s Evropou, tak v Německu je z toho celkového počtu přes 47% nájemních bytů, v Rakousku 42,7%, průměr Unie je více než 30% a v České republice 19,9%. Přičemž ti lidé z té části západní Evropy říkají, že nájemníci tvoří města a taky to je pravda. Možná bude pro vás zajímavé srovnání velikosti bytu. Podíváte-li se, tak na Kypru je v současné době průměrný byt 141,4 m2 užitné plochy, v Lucembursku 131,1 m2, průměr Evropské unie je 95,9, v ČR 78 a na chvostu je Rumunsko 44,6 m2. Já bych k tomu jenom dodal, že v České republice dochází od roku 1992 ke stálému poklesu, protože bydlení je drahé a zejména lidé ve městech si větší byty nemohou dovolit a je velká poptávka po bytech malých.
Výdaje na bydlení. Tak Česká republiky je v Evropské unii po Dánsku na druhém místě, pokud se týká drahoty bydlení z příjmů rodiny, ale když se podíváte na spotřební koš v Dánsku, tak těm na ostatní věci, protože jsou levnějí, zbude výrazně více peněz, neboli bydlení máme nesmírně drahé a to nejenom pořízení bytu, případně nájem, ale také vodu. Pro srovnání padla tady zmínka o vodě - občan České republiky platí za vodné a stočné absolutně více, než v New Yorku.
V bytové politice sehrávají výraznou roli banky a jejich hypoteční úvěry. Tento stav ovšem může působit také negativní jevy. V čem? U nás vzniklo na 40 000 společenství vlastníků jednotek, kteří mají byty ve vlastnictví a vlstní určitou část toho domu. A protože zhruba 10% z nich neplatí, tak ti ostatní slušní občané platí za ty, kteří neplatí a ty peníze nejsou dobytné. Legislativa to neumožňuje, protože hypoteční ústav si v případě exekuce ty peníze odebere a tím pádem pro ty lidi v tom domě žijící nezbudou žádné peníze. Teď už to řešíme tři roky legislativně a snad se najde cesta, že by to snad už měla projednávat sněmovna Parlamentu ČR. Ke koncepci bytové politiky dodám jenom to, že se teď přechází z podpory vlastnického bydlení na podporu bydlení nájemního a družstevního a je také připravován zákon o sociálním bydlení. K němu řeknu jen několik slov. Zákon o sociálním bydlení není o tom, že by dostaly nějaké desítky tisíc lidí zadarmo byty, aby je zdemolovali a tím to skončilo. Základní podmínka zákona o sociálním bydlení pro budoucnost v České republice je, že občané, kteří budou po odečtení nákladů na bydlení platit za bydlení více, než 40% příjmů, budou mít nárokovou sociální dávku tak, aby především osamělí senioři, samoživitelky, matky s dětmi a tak dále mohli žít důstojný život a nestávali se z nich bezdomovci.
A úplně na závěr: Pod hranicí chudoby je v České republice 9,7% obyvatel, přičemž u jednotlivce jde o obyvatele s příjmem pod
378,50 eura měsíčně, u dvoučlenné domácnosti pod 568 eur. K tomu dodám, že se mně vůbec nelíbí, když někdo řekne:
My jsme na tom v té chudobě vlastně dobře, my jsme na špici Evropské unie, místo abychom řekli, že bychom ji
v podstatě chtěli vymýtit. Není žádné štěstí, že v 21. století mluvíme o tom, že mít 10% v chudobě je vlastně dobře.
A na závěr: Nelze statisticky změřit štěstí. A za zamyšlení stojí taková věta - já nic nemám, já nic dát nemůžu.
Tak my radíme - vždy může existovat dárce dobra a úsměvu.
Diskuse:
Hurník: Uvedu konkrétní případ: Člověk, který má 6000,- důchodu, platí za místnost o 24 m2 3200,-/měsíčně.
Vodu a toaletu má na chodbě. Čili na živobytí mu zůstává 2800,- a navíc bydlí v nebytovém, nezkolaoudovaném prostředí.
Těchto případů je víc. Jak tuto situaci zlepšit?
Taraba: Tak jak jsem tady už říkal, je to velice jednoduché. Pokud takový člověk půjde na úřad práce a pokud to neumí
udělat sám, tak mu ty doklady vyplníme a pomůžeme mu v té realizaci i tou terénní prací. A na tom úřadu práce, pokud to je
takto, dostane vyrovnání mezi těmi 30%, které platí z toho příjmu nebo tam má 6000, tak to je 1800 a platí 3000, takže
dostane po odečtení těch takzvaných normativních na bydlení dávku. Ta dávka je nároková, nezkoumá se ani,
jestli má nějaké starší auto a tak dále a tomu se říká příspěvek na bydlení, který je nárokový podle zákona
o státní sociální pomoci. A pak je ještě jeden příspěvek a to je příspěvek v hmotné nouzi. Tam, kde ani toto
nestačí, může si ten člověk požádat o takzvaný doplatek na bydlení. Ten už ale není nárokový a zkoumá se tam
majetek. Tolik k této věci. Pro pana pátera doporučuji, pokud takový člověk je, ať se obrátí na nás.
My máme všechny ty podrobnosti na www.son.cz, tam najde spojení na poradny a všechno, takže těmto lidem rádi pomůžeme.
Rychetník: Mám prosbu o vysvětlení. Jestli jsem dobře pochopil, tak vy dáváte přednost či považujete za
výhodnější nájemné, než bydlet ve vlastním bytě nebo domku?
Taraba: Nenene. Já řeknu jednu zásadní věc. Na venkově a v příměstských oblastech, myslím na okraji těch měst,
dáváme přednost výstavbě formou rodinného domku. Je to logické, jasné, tečka. Co se nám nelíbí, je,
že v bytových domech, kde je například 50 bytů v činžáku, jsou lidé, kteří jsou vlastníci, kteří jsou
nájemníci a pozůstalí třeba z nějakého družstva. Takový dům nelze dobře odpovědně spravovat.
Potom čemu dáváme přednost u těch bytových domů? Dáváme přednost tomu bytovému družstevnictví a tady řeknu:
Jestliže někdo říkal, že bytové družstevnictví je výdobytek komunistů, tak je hlupák, protože bytové
družstevnictví vzniklo na území Rakouska-Uherska před 170 lety, ta družstva fungovala. Mezi námi ten
komunistický režim, který se po roce 1948 domníval, že těm lidem rozdá byty na dekret, tak v roce 1954
pochopil že na to nebude mít nikdy peníze a podporoval ta bytová družstva. Teď řeknu: Za tu dobu,
co to bytové družstevnictví bylo, tak bylo postaveno v České republice téměř milion bytů. Kdyby
tyto byty tady nebyly, byla by to obrovská krize. Stát to podporoval, dokonce jak za Rakouska-Uherska,
tak za První republiky, dokonce se do toho netroufal zasáhnout ani Protektorát, trvalo to ještě po roce 1948,
pak to přerušili a začalo to znova zhruba v roce 1964 - ta bytová výstavba. A teď v čem jsou ty výhody:
Když neplatíte ve společenství vlastníků, což ti lidé vůbec nevěděli, mysleli si, že toho člověka,
který neplatí, rychle přivedou k pořádku, ale to vůbec není možné. To trvá tři čtyři roky, on ten dluh
stejně nikdy nezaplatí, i když by mu ten byt zabavili, protože tu cenu za ten byt si pojistí ta banka,
která půjčuje ten úvěr. A vtom družstvu když nezaplatil tři měsíce a nebyl solidární s celým tím týmem
toho jednolitého členství v tom družstvu, tak prostě s tím bydlením skončil a nikdo to neudělal, protože
ti lidi věděli, že nemůžou být neplatiči. Pokud byli v sociální nouzi, tak měli tu pomoc, o které tady
mluvil pan páter. Takže my zastáváme názor, že v bytových domech je potřeba především, aby to byly byty nájemní,
o kterých rozhoduje obec, protože k těm lidem má blízko a za druhé bytová družstva, což je také nájemní bydlení,
které ovšem má velmi lehký převod. Já vám řeknu jak. Budete-li mít syna, dceru, případně cizího člověka
a bude tedy družstevníkem, převedete členská práva a povinnosti prostě na toho člověka a nepotřebujete
k tomu nic, než o tom mezi sebou napsat smlouvu. Budete-li vlastník, musíte jít k notáři, musíte mít notářskou
smlouvu, zaplatíte notáře, zaplatíte vklad do katastru a trvá to tři čtyři roky. Zabraňuje to mobilitě
pracovní síly, protože když někdo má nájemní nebo družstevní byt, tak ho prostě převede a odstěhuje se do Brna,
kde má práci. Ale pokud máte byt ve vlastnictví, tak vám trvá tři čtyři roky, než se ho zbavíte.
Tak to je ta odpověď. Ale pozor, v žádném případě nejsme proti tomu, aby na venkově byly rodinné domky,
aby tyto domky doplňovaly města na okraji, kde to váže na rozvoj města ne nějakými sídlišti u lesa, ale
aby to byly skutečně krásné čtvrti z těch původních rodinných domků. Tak takhle určitě ano.
Dotaz? Slyšeli jsme od Vás, že se upřednostňuje výstavba domů v blízkosti měst, ale pokud já projíždím,
tak mě úplně děsí ten úbytek orné půdy. Vím, že se o tom teď už začíná mluvit a je to skutečně katastrofální.
Elektrárny, domy a orná půda, taková vzácnost, nám mizí před očima...
Taraba: Já s vámi naprosto souhlasím, nikdy v životě bych nepodporoval výstavbu těch domků, které vidíte
okolo těch měst, o kterých se říká, že to je takzvané kapitalistické baroko, protože zaprvé ty domy
byly nesmírně nekvalitní a zadruhé zabíraly půdu. Když jsme mluvili o tom přirozeném, že tam na těch
krajích těch měst jsou tyto domky, tak ty byly v intravilánu, neboli v mapě, která patřila jakoby uvnitř
města. Nebylo to o tom, že zabírají další hektary krásné orné půdy okolo Prahy, Brna nebo na Hané.
To je samozřejmě špatně. A v těch centrech měst už vůbec takové domky nebyly, protože tam se stavěly
bytové domy, protože půda ve městech je neskutečně drahá neboli pozemek na výstavbu domku nemoh zaplatit
jeden člověk. Já jsem se třeba ptal před půl rokem ve Švýcarsku, proč Švýcaři mají v těch městech
přes 90% nájemních bytu a oni mi řekli: To má dva důvody: Zaprvé nikdo nezaplatí pozemek a zadruhé
proč by to dělal? On chce žít a chce si užívat života a ne aby se motal kolem svého domku a věčně se o něj staral.
Smutný: Já mám jeden dotaz: Mluví se u nás hodně o sociálním bydlení. Jaká je situace v této oblasti,
která má umožnit lidem sociálně slabým dostupné bydlení?
Taraba: Situace je tak daleko, že je napsaný zákon v takzvaném paragrafovaném znění, mám jej k dispozici.
Problém je v tom, že ve vládě jsou dvě hlavní strany a to je ČSSD a ANO. ANO říká O.K., my ten zákon
podpoříme, ale my chceme všechny ty doplňující předpisy. A ona legislativa to vlastně vůbec neumožňuje,
protože nemáte-li platný zákon, nemůžete k němu nechat schvalovat doplňující předpisy, neboli nejprve
je třeba schválit zákon a pak můžete dodělávat prováděcí předpisy. A v tomhle je obrovský rozpor,
já mám takový pocit, jako by se ten zákon možná ani nechtěl.
Němcová: My hovoříme o 4. průmyslové revoluci, digitalizaci, robotizaci a k tomuto problému budeme mít
v příštím roce konferenci tady na Velehradě. A jedním z důležitých momentů, o kterém se dnes hovoří,
jsou takzvaná Smart City, malá města. Můžete k tomu něco říci?
Taraba: Já tomu říkám, že to jsou takové experimenty, protože zaprvé: Umíte si představit, že k tomu,
abyste vyřešili situaci člověka ve městě, jako je například Londýn, se rozhodnou stavět byty,
které mají 12 m2? Druhá otázka: Umíte si představit, že se začne mluvit o takzvaném sdílení,
což je úžasná myšlenka: Sdílení znamenalo, že lidé v celém světě když budou chtít někam jet,
budou jakoby hosty někoho, kdo je pozve, budou tam mít postel a snídani zdarma. A že se takhle
budou lidé mezi sebou komunikovat a najdou levnou cestu k cestování, k mobilitě a tak dále.
A víte, co se s tím v Praze stalo? Žádné sdílení, žádné přátelství hostitele s tím člověkem.
Stal se z toho neskutečný a řekl bych nebezpečný luxus. Ano, já vám nechám byt, zaplatíte mi
za noc 3000 a likviduji hotely, likviduji hostely, likviduji ostatní bydlení. Kdo tam bude jezdit?
Ten, kdo to potřebuje? Nebo si ty byta za 3000/noc najme bohatý člověk, který přijede třeba z Dánska,
z Norska nebo z Ameriky? Tak tady vidíte, jak je velmi nebezpečné taková dejme tomu dobrá myšlenka,
kam to všechno může vést. A pokud se týká měst, tak na to dodám jednu věc: v Praze byla konference,
kterou pořádal jeden německý výzkumný ústav, já od toho mám materiály, která právě hovořila tak,
jak říká paní docentka o tom, jak vymyslet projekt, aby lidé v tom svém městě měli skutečně domov,
příjemné bydlení, aby tam našli hezké prostředí turisti a nebylo to jenom o tom, jako třeba v Praze,
že turisti mají linku Václavské náměstí - Staroměstské náměstí - Hrad. Přitom Praha má takových
krásných koutů, které stojí za návštěvu, ale nikdo to nepropaguje. Pak třeba pro ty turisty
nemá místo, kde si ten turista třeba sedne a má tam mapu, aby se podíval, kde je a odkud kam
může jít, neboli i to odpočinkové místo, řekl bych klidové zázemí a podobně.
Uvažujeme-li o jaké si budoucnosti vývoje měst - a Česká republika se zcela vážně uchází o to,
aby v roce 2000 tady byla konference měst celého světa jak zlepšit bydlení ve městech, aby tam
lidé měli svoje spokojené bydlení, spokojený domov pro svoji rodinu, pro svoji domácnost a tak dále.
Dotaz: Mám jednu otázku: Můžete něco říci ke komunitnímu bydlení pro seniory?
Taraba: Komunitní bydlení je nový program, který vypsalo Ministerstvo pro místní rozvoj
České republiky, znamená to, že lidé především právě v té oblasti ohrožení, ale především lidé,
kteří nechtějí být ve svém původním bydlišti a dívat se z okna, ale chtějí chodit za svými kolegy,
kamarády, bavit se, hrát šachy a tak dále, takže tyto komunitní domy se budou stavět pro lidi,
kteří o to mají zájem. Ten program tady je. Kromě toho programu a kromě toho sociálního bydlení
tady je program výstavby podporovaných nájemních bytů, kde by obce, které chtějí pomoci svým
lidem, spoluobčanům, mohly použít tento program a teď promiňte - stát nabízí úvěr v hodnotě
až 100% díla na dobu 30 roků při konstantním úroku 1,3% komukoliv, tedy obci i soukromníkům,
kteří by takové byty pro potřebné občany stavěli. A pokud se týká té druhé věci, která tady
prostě je, tak my bychom nesmírně chtěli, aby do konce letošního roku byla v platnosti
ta novela té koncepce bytové politiky, kde jak říkala paní docentka, by byly rovnoměrně
zastoupeny a podporovány tři formy bydlení. Vlastnické, družstevní a nájemní. Tak, jak
je to normální, protože ta společnost potřebuje ty tři typy bydlení, aby v podstatě bez
problému uspokojila potřebnost. Není to o tom, že nájemní bydlení vymažu. Podívejte se,
dnes mnoho měst vůbec nemůže dělat sociální politiku v bytové oblasti, protože všechny byty prodala.
A víte, jak to bylo? Těch 50% bytů vlastnil stát nebo státem řízené podniky. A stát řekl
v roce 1994: My to dáme obcím, protože oni jsou lepší hospodáři, oni s tím budou lépe hospodařit.
A co udělaly obce? Ten majetek prodaly výrazně pod cenou, peníze utratily a dnes říkají:
my potřebujeme nájemní byty, my potřebujeme stavět. Není to Kocourkov? Já si myslím, že ano.
