Hlavní strana Program Fotogalerie
Dr. Józef Mozolewski, místopředseda EZA
Jsem velice potěšen, že mám příležitost se zúčastnit semináře zde na Velehradě. Jsem zde počtvrté, je to tady pro mne veice zvláštní místo,
mám docela velká očekávání. Když jsem tu byl naposledy, byla zdejší nádherná basilika v rekonstrukci, je skutečně nádherná.
Dovolte mi, abych vás pozdravil jménem pana presidenta EZA Dr. Bartho Pronka a celého vedení. Chci vás také pozdravit i jménem našeho
odborového svazu Solidarność, jehož členem jsem od samého počátku v roce 1980 i od jeho předsedy Piotra Dudy. Je tomu jen několik dní,
co jsme oslavili 36. výročí vzniku Solidarity. Jak si možná pamatujete, byla to právě Solidarita, která před desetiletími přispěla
k vytvoření prostoru svobody a naděje v této části Evropy a během 1. kongresu Solidarity jsme sepsali naše základní prohlášení.
Uplynula celá dekáda, než celý komunistický systém zkolaboval a myslím, že mohu říci, že naše organizace k tomuto procesu přispěla velkou měrou.
Nyní uplynula další dvě desetiletí a myslím, že jsme vykonali dobrou práci; přispěli jsme hodně k vytvoření té situace,
kterou dne máme v Evropě. Dívám se na to z polské perspektivy, z perspektivy své země a musím říci, že Solidarita.
která odstartovala mnoho procesů změny, za to zaplatila vysokou cenu. Tyto velké, systematické změny přinesly i negativní
jevy - došlo i k uzavření velkého počtu závodů, spousta lidí ztratila práci, došlo k mnohým lidským tragédiím.
Nečekali jsme, že tato cena bude tak vysoká. Kvůli vysoké nezaměstnanosti, která vznikla před těmi desetiletími a je stejná i dnes,
byly miliony lidí nuceny opustit vlast a hledat práci v jiných zemích.
Během tohoto semináře se budeme bavit o udržitelném rozvoji a této problematice se zaměřením na mladou generaci.
Otázkou zůstává, jak dlouho budou mladí platit daň za tyto změny. Pokud jde o Polsko, tak 2,3 milionu mladých,
kvalifikovaných Poláků bylo donuceno odejít z Polska. Bylo mnoho investováno do jejich vzdělání, než opustili zemi
i rodiny a vydali se hledat šťastnější budoucnost. Sami se ptali: Proč odcházíme ze země? Co ale máme dělat?
Jakou máme prespektivu? Máme špatnou práci a malý plat. Mladí lidé v naší zemi mají skutečně špatnou práci,
špatné smlouvy; je to prekérní práce, jedná se s nimi jako s druhořadými lidmi. Mladí často z důvodu špatně
placené práce nedostanou od bank úvěry, hypotéky na to, aby mohli založit bydlení, rodiny a tím se dostávají stále do horší situace.
Popsal jsem zde situaci v Polsku, ale obdobná situace je v podstatě v mnoha evropských zemích. Myslím, že paní Roswitha,
někdejší generální sekretářka EZA, potvrdí, že se organizace již mnoho let soustřeďuje na otázky nezaměstnanosti
v celé Evropě. Na seminářích EZA projednáváme tuto dramatickou situaci mladých, ale co nám chybí, je skutečně
dobrá vládní politika, politika národních vlád a národních politických představitelů. Je to skutečně hrozivé,
když si představíme, jak bude Evropa vypadat v budoucnosti, protože pokud nedojde v této politice k žádné změně
v této politice zaměstnanosti, můžeme se jen ptát: Quo vadis Europa?
Ano, my jako odbory, jako nevládní organizace, jako aktivní občané, musíme využít naši sílu a ovlivňovat politiky tak,
abychom byly schopni dosáhnout určitých změn. Jen připomenu moment, kdy jsme se účastnili semináře ve Štrasburku,
kde bylo mnoho aktivistů z různých odborových organizací. Projednávali jsme ze všech možných stran problematiku
mladých lidí a nezaměstnanosti v celé Evropě. Byla zde jedna mladá žena, jedna z mála mladých lidí, kteří se toho
semináře zúčastnili a ta se nás zeptala, nás, starých odborových předáků, kteří se již dlouho realizují v politice:
Udělali jste všechno, abyste pomohli nám, mladé generaci. Po této otázce následoval ticho. Všichni jsme sklonili hlavy
a nikdo neodpověděl, protože je pravda, že je potřeba učinit mnohé, abychom tuto změnu mohli uvést v život.
Vzhledem k omezenému časovému prostoru (už jsem dostal varovný signál, že bych se měl krotit) vám už jen přeji
plodnou diskusi a úspěšné setkání.