Dne 18. února proběhla hybridně (prezenčně i online) konference EZA na téma „Zkoumání agendy EU pro konkurenceschopnost ze sociálního hlediska“. Její podrobnější obsah včetně programu a odkazů na prezentace lze nalézt přímo na stránkách EZA.

Konference se online účastnil Bolek Vraný (a závěrečné části i Pavel Žufan). Asi nejvíce zaujal příspěvek Sofie Molls z Thomas More University of Applied Sciences věnovaný inovacím, dovednostem a jejich rozvoji v kontextu aplikovaného výzkumu. Zajímavý byl i příspěvek Pedra Morena da Fonseca z ILO o významu celoživotního vzdělávání.

Realistický pohled na potřebu deregulace a zvýšení konkurenceschopnosti ze strany byznysu prezentoval Maxime Cerutti, Director of Social Affairs at BusinessEurope a zaujal i příspěvek Andrea Beltramello, Head of Unit for Capital Markets Union at the European Commission’s DG FISMA, o „Kompasu evropské konkurenceschopnosti“ (https://commission.europa.eu/topics/eu-competitiveness_en), který kvantifikoval potřebné investice v řádech stovek miliard EUR (dekarbonizaca a zelená tranzice, digitální technologie a obrana). Při takovémto rozsahu investic vyvstává otázka, jak takové částky vůbec smysluplně vynaložit, zda vůbec jsou výrobní nebo stavební kapacity na jejich relevantní využití – a zde se nabízí prostor i pro KAP z hlediska námětů pro smysluplné investice, které z těchto programů doputují do našeho okolí. Diskuse se ale hlavně zaměřila na to, jak dané částky získat, a hlavní návrh byl vytvoření jednotného kapitálového trhu v Evropě, aby těch zhruba 10 bilionů EUR, které mají Evropané v bankách, mohli snadněji a smysluplněji investovat. Takový soukromý kapitál má podle řečníků zajistit asi 1/3 potřebných investic. Diskuse o výhodách a nevýhodách, přínosech a rizicích takového přístupu zmínila rovněž problém snah o privatizaci zisků a socializaci ztrát.

Příspěvek Brigitte Pircher o nákladech deregulace byl také kvalitní a zajímavý. Hlavní závěr byl, že nejde o prosté snižování regulatorní zátěže , ale hlavně o lepší regulaci. Ačkoliv se zdá zřejmé, že je třeba oboje – méně regulace, která bude lepší.

Zbývá ještě mnoho práce – Evropské křesťanské dělnické hnutí se zabývalo rozdíly v odměňování žen a mužů a přijímá konkrétní požadavky

(Původní příspěvek najdete kliknutím na tento text.)

(Mnichov, 22. září 2024). Faktem je, že ženy jsou za stejnou práci placeny znatelně méně než muži. Na jedné straně to má co do činění s různými životopisy zaměstnanců, protože ženy si dávají pauzu od své kariéry, když mají děti. Mnohé pracují po „mateřské dovolené“ pouze na částečný úvazek, některé zůstávají doma úplně, pokud jejich partner dobře vydělává. Pokud vynecháte období péče o dítě, získáte upravený rozdíl ve mzdách, který je stále významný: V Rakousku vydělávají ženy v průměru o 10,8 % méně než muži, v Německu přibližně o 6 %. Pouze ve veřejném sektoru, který vyplácí genderově spravedlivé odměňování, je situace mnohem lepší.

V některých zemích jsou postiženy zejména ženy, které začínají svou kariéru: Ve Španělsku dostávají za stejnou práci až o 50 % méně peněz než mladí muži. Co se dá  a co se musí proti této nespravedlnosti dělat?

Mezinárodní účast

Evropské křesťanské dělnické hnutí (EBCA) se proto zabývalo přesně touto otázkou na sympoziu nazvaném „Stejná odměna za stejnou práci – mezi všeobecným souhlasem a špatným uplatňováním“. Zvláštní pozornost byla věnována úloze křesťanských dělnických organizací. Mezinárodní sympozium se konalo od 19. do 21. září v Mnichově. Účastnilo se ho přibližně 40 účastníků z Německa, Francie, Španělska, Portugalska, Rakouska, Itálie, České republiky, Litvy a Rwandy. Akce byla financována Evropským centrem pro zaměstnanecké otázky (EZA) z prostředků Evropské unie. Místní diecézní sdružení KAB v Mnichově a Freisingu poskytlo místní podporu jako koordinátor.

Na úvod vystoupil s uvítacím projevem šéf Katolické kanceláře Bavorska, politolog Matthias Belafi. Diskutoval v něm o velkém významu katolické sociální nauky pro sociálně tržní ekonomiku v Evropě. Různé země a regiony světa se dívají na Evropu, která se ještě nerozhodla mezi sociálně tržním hospodářstvím a bezuzdným kapitalismem v systémové soutěži. Belafi povzbudil přítomné, aby pomáhali utvářet společnost a ekonomiku ve smyslu křesťanské sociální etiky. Evropská úroveň Křesťanského dělnického hnutí má v tomto ohledu velký význam.

Rozdíly v odměňování žen a mužů vedou k rozdílům ve výši důchodů žen a mužů

Na závěr prezident KAB Germany, Stefan Eirich, představil výsledky průzkumu v členských organizacích ze zemí původu účastníků sympozia. Prezentoval údaje nejen o rozdílech v odměňování žen a mužů, ale také o rozdílech ve výši důchodů žen a mužů. Je logické, že ženy, které již během svého pracovního života vydělaly méně, budou později dostávat také výrazně nižší důchodové dávky. Situace je obzvláště obtížná pro matky samoživitelky, protože jsou závislé na místech v jeslích, která často chybí. Situace migrujících žen na trhu práce se často ukazuje jako obzvláště nejistá, protože ženy s nízkým vzděláním pracují na špatně placených pozicích. Kromě toho mnoho z nich pracuje v tzv. šedé ekonomice v soukromých domácnostech a jsou tam vykořisťováni, protože neznají svá práva a stojí sami za sebe.

Na úvodní prezentaci navázaly pracovní skupiny, které rozpracovaly poznatky ze zemí zastoupených na sympoziu. Podíl neplacené pečovatelské práce, kterou ženy vykonávají vedle svého profesního života v domácnosti, výchovy dětí a péče o příbuzné, je pozoruhodně vysoký: Například v Německu zůstává 70 až 80 procent této neplacené práce v rukou žen. V ostatních evropských zemích jsou čísla na srovnatelné úrovni. Účastníci sympozia se shodli v tom, že pečovatelská práce musí být přerozdělena mezi muže a ženy novým a spravedlivým způsobem.

Nově se rozvíjející antifeminismus

Druhý den akce byl zahájen přednáškou Heike Lehmann, referentky pro rovné příležitosti ve Federální radě DGB. Zjistila, že čím jsou ženy starší, tím větší je v současné době rozdíl v odměňování žen a mužů v Německu. Zatímco pro 30tileté je to 2,28 Eur za hodinu, u 60tiletých je rozdíl mezi pohlavími již 8,19 Eur za hodinu. V Evropské unii má Německo třetí největší mzdový rozdíl. Expertka DGB proto vede kampaň za větší pokrytí kolektivním vyjednáváním a za povinnosti sociálního zabezpečení od první hodiny práce. A v zásadě by manažerské pozice měly být umožněny i zaměstnancům na částečný úvazek. Komisařka DGB pro rovné příležitosti se také zaměřila na rostoucí antifeminismus. Zejména neoliberální a pravicově radikální politici se vehementně staví proti opatřením na podporu žen, protože je považují za brzdící ekonomiku. Zejména mladší muži jsou náchylní k tomuto způsobu myšlení. Odpovídající tendence lze pozorovat nejen v Německu, ale i v jiných zemích. Je důležité postavit se novému antifeminismu.

V odpoledních hodinách druhého dne se účastníci sympozia setkali se zástupci zaměstnanců. Jedna skupina se setkala se členy podnikové rady globálního hráče Siemens, druhá skupina diskutovala názory na téma konference v DGB Bavaria. A konečně třetí skupina byla informována Diecézním sdružením KAB v Mnichově a Freisingu o jejich kampani „SOS Kita“, která byla velmi úspěšná.

Třetí den začal bohoslužbou, kterou s přítomnými slavil generální vikář arcidiecéze Mnichov a Freising Christoph Klingan. Ve svém kázání povzbudil účastníky sympozia v jejich odhodlání odstraňovat rozdíly v odměňování žen a mužů. Již ve své době Ježíš podporoval ženy v jejich sociálním znevýhodnění a obával se o jejich důstojnost. Angažovanost křesťanských dělnických hnutí proto představuje vysoce aktuální poselství a může ženám dodat sebedůvěru.

Uznání důstojnosti ženské práce

Poté následoval kulatý stůl na téma „Současné výzvy a příležitosti k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů.“ Diskutovali Maite Valdevieso, ředitelka sekretariátu pro pracovníky v diecézi Bilbao (Španělsko), poslankyně italského parlamentu Renate Gebhard (Jihotyrolská lidová strana) a Inès Minin, generální ředitelka humanitární organizace „Terre Solidaire“ z Paříže. Maite Valdevieso zdůraznila, že v centru pozornosti musí být důstojnost žen a ženská práce. Lidé přispívají k Božímu stvoření svou prací. Práce nesmí porušovat důstojnost pracujících žen a musí jim také umožňovat, aby vedly život ve stejné důstojnosti.

Renate Gebhardová připomněla, že doba ještě větší sociální nerovnosti mezi pohlavími není dávná. V 80. letech například nesměla sloužit jako ministrantka ani hrát v dechovce. Společnost se vyvinula, ale stále je před námi mnoho práce. Především je důležité utvářet rámcové podmínky v politice tak, aby se ženy mohly spravedlivě zapojit do pracovního života. V autonomní italské spolkové zemi Jižní Tyrolsko se od 90. let 20. století intenzivně investuje do rozšíření jeslí a do vzdělávání pečovatelů, aby ženy mohly pracovat. Míra zaměstnanosti žen se zde pohybuje kolem 70 %, zatímco v ostatních regionech Itálie je zaměstnáno v průměru pouze 50 %.

Inès Minin informovala o práci humanitární organizace Terre solidaire, která se mimo jiné angažuje v 16 afrických zemích. Ženy tam mají za úkol připravovat jídlo pro své rodiny. V mnoha případech to zahrnuje pěstování vhodných potravin. Kvůli změně klimatu by to však bylo stále obtížnější. Ženy jsou první, kdo přichází o svou zemi. Terre solidaire poskytuje dívkám a ženám v postižených regionech vzdělávací opatření, která jim umožňují znovu nakrmit své rodiny. Projekt v Senegalu, který školí ženy v tradičním rybolovu, byl obzvláště úspěšný. Tímto způsobem si mohou vytvořit zisková pracovní místa.

Konkrétní požadavky

Na závěr sympozia účastníci přijali závěrečné prohlášení, které je strukturováno podle třístupňového procesu: vidění – posuzování – jednání a vrcholí konkrétními požadavky: povinnost firem vyplácet stejnou mzdu za stejnou práci, pracovní doba vstřícná k rodinám pro obě pohlaví, obecně kratší pracovní doba, spravedlivé rozdělení pečovatelské práce mezi muže a ženy, zajištění živobytí ve stáří a legalizace pobytu zaměstnanců zapojených v „šedé ekonomice“.

Odbory byly vyzvány, aby hájily zájmy zaměstnanců v pečovatelských profesích jako celku, a politické strany byly vyzvány, aby zaujaly jasný postoj proti nově se šířícímu antifeminismu.

V neposlední řadě je zapotřebí větší podpory žen v zemích Jihu, aby jim vzdělávací programy umožnily najít práci, která jim zajistí živobytí, a to i tváří v tvář klimatickým změnám a ničení životního prostředí.

Gabriele Riffert

Křesťan a práce, z.s. Česká republika
EZA-Evropské centrum pro záležitosti zaměstnanců Königswinter, Německo

Program semináře KAP na Velehradě od 20. do 22. září 2024
financovaného Evropskou unií jako projekt EZA č. 40-02-24-SE
„Inflace a ztráta kupní síly: možnosti, reakce a přizpůsobení, sociální dopady„

Téma: Evropské volby 2024 a dále: Evropská demokracie a sociální dimenze EU v ohrožení

Pokračování textu „Zpráva o průběhu conference European Centre for Workers’ Questions (EZA) konané 19. – 20. března 2024 v Bruselu“ →

Téma: Digitální transformace a nové formy práce z hlediska zaměstnanců – trvalá výzva. Seminář byl financován  evropským centrem pro zaměstnanecké Otázky a podporován EU

Pokračování textu „Zpráva o průběhu semináře KAP 05-04-23-SE na Velehradě konaného od 22. do 24. září 2023“ →

Téma: Bezpečná a zdravá práce v digitálním věku

Pořádá: Katolická univerzita v Ružomberku

Pokračování textu „Zpráva ze semináře v Ružomberku 9. – 10. června 2023“ →