Tato první sociální encyklika je velmi důležitá*, protože její poselství přetrvává a je dobré, dále ji promýšlet. Katolická církev a její organizace, které se sociální problematikou zabývají, jsou u tohoto promýšlení. Obhajoba důstojnosti člověka, který pracuje, solidarita a subsidiarita, to jsou velké výzvy, na které nelze zapomenout a je nutné v jejich promýšlení pokračovat.
(přednáška prof. Hengsbacha)
- Konflikt
Doba vzniku RerumNovarum Lva XIII. Je dobou silné industrializace a dobou, kdy se pracující lidé začali organizovat a bojovat za lepší pracovní a platové podmínky. Pro katolickou církev je RN základní listinou – Magna Charta a je inspirativní pro všechny, kdo míní práci v sociální oblasti vážně. Zabývá se třídním konfliktem, mezi proletariátem a buržoazií, mezi kapitálem v rukou mála a chudobou, kterou způsobuje a které je hodně. Kapitál je pro práci důležitý, ale kapitál bez práce nemá význam.
Naše dnešní společnost rychlé digitalizace potřebuje sociální program stejně naléhavě, jako tehdejší společnost.
Ve světle kapitalistické, socialistické nebo liberální doktríny je třeba stále podporovat a rozvíjet solidaritu a dnes také ekologickou odpovědnost. Jde o to, aby ekonomika byla solidární, trh odpovědný a konkurence poctivá,obrácená k obecnému dobru. Silný egoismus (viz daňové ráje a s tím spojený unik informací o „panamských papírech“) brání budovat důvěryhodnou a odpovědnou společnost. Lidé přestávají důvěřovat politice i politikům.
Bez angažovanosti svých členů, je působení církve v sociální oblasti nemožné.
Po RerumNovarum vznikaly postupně další encykliky papežů, které byly inspirovány RN a které pokračovali v promýšlení sociálních otázek ve světle své doby.
Pius XI. 40 let po vydání RerumNovarum se zabývá asymetrickým stavem kapitalistické společnosti. Vlastnictví má privátní a sociální rozměr. Oba je třeba respektovat.
Papež Pavel VI. : Populorumprogresio (1967, O rozvoji národů) – Bůh určil zemi i zdroje k tomu, aby sloužily všem lidem.
V encyklice Laboremexercens (1981, O lidské práci) papež Jan Pavel II říká: příroda, lidskost a kapitál nemůžou být oddělené, práce je před kapitálem, kapitál musí sloužit. Musí zde být vědomí, že bohatství země je určeno všem lidem. Privátní vlastnictví, panování musí mít ohled na právo všech lidí na toto bohatství.
- Konflikt (sever a jih)
Pavel VI.,po II. Vatikánském koncilu, v Populorumprogresio vidí rostoucí sociální nerovnost a sociální rozštěpení. Především ve vztahu k rozvojovým zemím.
Jan Pavel II. V encyklice SollicitudoRei Socialis (1987, starost církve o sociální otázky) vidí jako podstatný rozvoj člověka a v Populorumprogresio se zabývá tím, jak je rozvoj člověka omezován. Problém vidí v strukturálním hříchu, je to otázka lidské vůle a touhy po vlastnění a moci za každou cenu. Řešení je pouze v solidaritě.
- Konflikt
Je to konflikt mezi člověkem a zemí, ekologická krize, politická odpovědnost, ekologická spiritualita. Důležitá je v tomto ohledu pastorální konstituce II. Vatikánskéhokoncilu Gaudium et Spes (1966)
Jan Pavel II. v encyklice Centesimusannus – mluví ke všem lidem dobré vůle. Encyklika vznikla k 100. výročí první sociální encykliky Lva XIII. RerumNovarum (1991). Papež v ní říká: svět stojí opět na křižovatce. Problémem je mravnost a chudoba a z toho vyplývající nespravedlivé rozdělení práce. Pokrok v hospodářské oblasti nenásledoval pokrok v oblasti mravní. Rozdělení světa na bohaté a chudé je skandální. Jak ho můžeme trpět!!!
Změna kapitalismu je nezbytná – zvyšování hodnoty akcí, zisků bez ohledu na cokoli přináší jen problémy a další krize.
Praktický příklad z německého Schönau – (komunitní řešení:TaniaGaudian)
Po katastrofě v Černobylu byli lidé ochotni naslouchat a zamýšlet se nad tím, jak zlepšit využívání energie, aby nebyly drancovány neobnovitelné zdroje a mohly být odstaveny atomové elektrárny. Mnohé se ve využívání energiezlepšilo, byla snaha využít alternativní zdroje, které tu jsou.Anebyly to uhlí a plyn. Vědomí, že péče o klima je naše starost, se ujalo.
Zakoupení celé sítě se zdálo nemožné, pro vysokou cenu, přesto se podařilo. Velmi pomohl místní farář a touha lidí spořit energii, to byla mohutná hnací síla.Nechtěli se nechat vykořisťovat od koncernů, kterým jde o spokojenost akcionářů, a tedy o zisky. Sníží-li se spotřeba, zvýší se cena, to je způsob koncernů. Lidé si ale uvědomili: moje svědomí je pro mne zákon, není jedno, k čemu slouží moje peníze. Iniciativa lidí byla a je důležitá.
Elena Lasida (Paříž, Urugay)
Encyklika papeže Františka Laudato si, je pozvání k tvoření nové společnosti.
- Krize ekologických zdrojů
- Utopie – ideál – umožňuje změnit pohled
Další krize, ve které se nacházíme je krize smyslu, náš svět, tak jak je, nefunguje; zdroje jsou špatně distribuovány. Jsme voláni nově rozumět chudobě. A „utopie“ – ideál, nám umožňuje snít a vidět svět jinak. Co je dobré? Co je to dobrý život? Společné hledání chyb a příčin proč a co vlastně nefunguje! Pochopit změnu paradigmatu. Papež František představuje v Laudato si krásný, společný domov, dům pro vše živé, týká se nejen člověka, ale celého stvoření. Již v Radosti evangelia (Gaudium et spes, 2013, zakončení Roku víry) papež představuje nový pohled na jednotu, která není uniformitou, dům dialogu a hledání. Dialog, který tvoří něco nového. Platí zde 4 pravidla:
- Čas je nadřazen prostoru
- Jednota přemáhá konflikt. Papež apeluje na comunio se vším stvořením (to je makro) a vyzývá ke změně stylu. A mikro jsou potřeby každého z nás jednotlivě, ale vždy s myšlenkou na celek.
- Realita je důležitější než představa: realita je místem vzkříšení, porozumět stvoření znamená zahrnout realitu sociální i ekologickou. Potřebujeme něco nového a k tomu nás encyklika zve.
- Celek je nadřazen části. Celek musí myslet na své části, ale zároveň každá část na celek, který pomáhá tvořit. Jde o řád.
Nejsme vlastníci země, byla nám darovaná. Krize, ve které jsme, je pronikání něčeho nového, příslib něčeho nového. Zrovna tak, jako nám byla darovaná země – prostor, který je známý, byl nám darován i čas, ale budoucnost neznáme.
Zpracovala: Marie Čapková
*(Pozn.: při 100. výročí této encykliky bylo zmíněno, že bohužel vyšla v roce 1891, zatímco Komunistický manifest Karla Marxe už v roce 1848, popisující konflikt mezi proletariátem a buržoazií. V té době bylo dělnické hnutí již silné, přesto církev reagovala až za více než 40 let, teprve až za 40 let si všimla chudých a utiskovaných tohoto světa).